Rada pro zahraniční věci (FAC)

Rada EU

Rada pro zahraniční věci je odpovědná za vnější činnost EU, která zahrnuje zahraniční politiku, obranu a bezpečnost, obchod, rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc.

Jak Rada pro zahraniční věci pracuje?

V Radě pro zahraniční věci zasedají ministři zahraničí ze všech členských států EU. V závislosti na projednávaných tématech se zasedání Rady účastní rovněž:

  • ministři obrany (společná bezpečnostní a obranná politika);
  • ministři pro rozvoj (rozvojová spolupráce);
  • ministři obchodu (společná obchodní politika).

Zasedáním Rady pro zahraniční věci předsedá vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Tuto funkci v současnosti zastává Federica Mogheriniová. Vysokému představiteli je nápomocna Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ).

Pokud však Rada pro zahraniční věci jedná o otázkách společné obchodní politiky, jejímu zasedání předsedá zástupce členského státu EU, který vykonává šestiměsíční rotující předsednictví Rady EU.

Rada pro zahraniční věci zasedá jednou měsíčně.

O zahraniční politice

Hlavním úkolem Rady je společně s Evropskou komisí a za pomoci vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zajišťovat jednotnost, soudržnost a účinnost vnější činnosti EU.

Na základě pokynů Evropské rady také vymezuje a provádí zahraniční a bezpečnostní politiku EU. V zájmu dosažení míru a bezpečnosti, které patří mezi cíle EU, může Rada zejména zahájit operace EU pro řešení krizí v podobě civilních misí nebo vojenských operací. Může také přijmout opatření nezbytná k provádění zahraniční a bezpečnostní politiky EU, včetně případných sankcí.

Rada společně s Evropským parlamentem přijímá opatření k provádění společné obchodní politiky EU, která spadá do výlučné pravomoci EU. Týkají se například obchodních a investičních vztahů, práv duševního vlastnictví či přímých zahraničních investic. V obchodní politice nese Komise odpovědnost za sjednávání a řízení obchodních dohod zahrnujících změny sazeb, celní a obchodní ustanovení a ochranná opatření. Ústřední úlohu v této oblasti má nicméně Rada, neboť zmocňuje Komisi k zahájení jednání a poskytuje jí směrnice pro jednání.

Priority estonského předsednictví

Předsednictví bude pokračovat v plnění cílů evropské politiky sousedství.

Zejména bude usilovat o posílení vztahů se šesti partnerskými zeměmi Východního partnerství. Příští summit Východního partnerství se uskuteční v průběhu estonského předsednictví dne 24. listopadu 2017.

Pokud jde o jižní sousedství EU, bude zintenzivněna spolupráce v oblasti hospodářství a bezpečnosti.

Nadále důležité budou i úzké transatlantické vztahy. Rada bude usilovat o pokračování dialogu se Spojenými státy americkými a Kanadou v otázkách společného zájmu, k nimž patří boj proti terorismu, kybernetické hrozby a obchod.

Předsednictví bude rovněž podporovat strategickou spolupráci s africkými zeměmi v zájmu řešení socioekonomických výzev. Prioritou je zlepšení bezpečnosti na africkém kontinentu a spolupráce v otázkách migrace.

Prostřednictvím summitů plánovaných na konec roku 2017 bude posíleno partnerství s africkými, latinskoamerickými a karibskými zeměmi.

Další klíčovou prioritu předsednictví představuje pokračující spolupráce s Tureckem a západním Balkánem, a to zejména v oblasti migrace, bezpečnosti, energetiky a hospodářství.

Bezpečnost a obrana

Předsednictví bude usilovat o posílení tří pilířů společné bezpečnostní a obranné politiky EU, jimiž jsou:

  • provádění bezpečnostních a obranných prvků globální strategie EU;
  • spolupráce EU–NATO;
  • provádění evropského obranného akčního plánu vypracovaného Komisí.

Předsednictví se rovněž zaměří na posílení vojenských schopností členských států. Zapojí se též do diskusí o stálé strukturované spolupráci (PESCO), koordinovaném každoročnímu přezkumu v oblasti obrany (CARD) a evropském obranném akčním plánu (EDAP).

Rozvoj

Estonské předsednictví bude prosazovat používání digitálních technologií při provádění cílů v oblasti udržitelného rozvoje.

Rovněž se zaměří na zlepšení koordinace mezi humanitární pomocí a rozvojovou spoluprací, a to zejména v souvislosti s uprchlickou krizí.

Zvláštní pozornost bude věnována i problematice dlouhodobého vysídlení v důsledku humanitárních krizí a přírodních katastrof.