Mezinárodní dohody – úloha Rady

Rada EU

Mezinárodní dohody mají EU napomoci v plnění jejích politických cílů. Tyto dohody se mohou týkat komplexních oblastí, jako je obchod, spolupráce a rozvoj, nebo užších oblastí politik, například textilního odvětví, rybolovu, cel, dopravy nebo vědy a technologií.

EU sjednává a uzavírá mezinárodní dohody se zeměmi mimo EU i s mezinárodními organizacemi, jako jsou WTO nebo OSN.

Výlučná nebo sdílená pravomoc?

V některých oblastech má EU k uzavírání mezinárodních dohod výlučnou pravomoc – například tehdy, kdy má dohoda dopad na společné předpisy EU nebo kdy je to zapotřebí k tomu, aby EU mohla vykonávat své vnitřní pravomoci. V oblastech, ve kterých EU přijala konkrétní společné předpisy, například v oblasti cel, už členské státy nemohou podepisovat se zeměmi mimo EU dohody, které mají na tyto předpisy dopad. I v těchto případech má EU výlučnou pravomoc a jedná jménem všech členských států.

EU může rovněž podepisovat mezinárodní dohody v oblastech, ve kterých pravomoc sdílí se členskými státy, například v oblasti zahraničních věcí.

Jaká je úloha Rady?

Při sjednávání a uzavírání dohod mezi EU a zeměmi mimo EU nebo mezinárodními organizacemi hraje Rada EU významnou úlohu. Je zapojena do všech etap procesu – od zmocnění Komise k jednání až po podpis dohody jménem EU a přijetí konečného rozhodnutí o provedení dohody do práva EU.

Pokud jde o dohody týkající se oblastí spadajících do sdílené pravomoci se členskými státy EU, musí zmocnění k jednání udělit i zástupci vlád členských států. Týká se to většiny dohod v oblasti zahraniční politiky a komplexních obchodních dohod.

Rada může rovněž přijmout rozhodnutí o pozastavení uplatňování mezinárodní dohody nebo o jejím ukončení. V roce 2010 tak například Rada pozastavila uplatňování článku 96 dohody z Cotonou ve vztahu k Zimbabwe, což mělo za následek zastavení plateb rozvojové pomoci této zemi. Rada přijímá rozhodnutí na základě návrhu Komise nebo vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Jak celý proces probíhá?

Postup pro sjednávání a přijímání mezinárodních dohod je stanoven v článcích 207 a 218 Smlouvy o fungování EU. Rada v průběhu celého postupu zpravidla rozhoduje kvalifikovanou většinou. Avšak v oblastech, ve kterých je k přijetí aktu požadována jednomyslnost, jako je oblast daní, rozhoduje jednomyslně. V případě dohod spadajících do oblasti sdílené pravomoci jsou rozhodnutí přijímána společně s Radou na základě dohody (se souhlasem všech členských států).

Postup vyjednávání:

  1. Komise předkládá Radě doporučení ke každé konkrétní dohodě. Týká-li se dohoda převážně zahraniční a bezpečnostní politiky, předkládá doporučení vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
  2. Rada poté přijme rozhodnutí, kterým udělí zmocnění k zahájení jednání. Obvykle rovněž přijme směrnice pro jednání, ve kterých jsou stanoveny obecné cíle, jichž má být v průběhu jednání dosaženo.
  3. EU během jednání zastupuje Komise, s výjimkou dohod týkajících se zahraniční a bezpečnostní politiky, kdy Unii zastupuje vysoký představitel. Jednání mezi EU a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi mají obvykle několik kol.
  4. V případě některých typů dohod určí Rada zvláštní výbor, který Komise v průběhu jednání konzultuje. Komise tomuto výboru a Evropskému parlamentu pravidelně předkládá zprávy o pokroku v jednáních.
  5. Kdykoliv v průběhu jednání může Rada přijmout revidované nebo nové směrnice pro jednání. Činí tak v případě, že je třeba změnit vyjednávací postoj, nebo chce-li se vyjednavač (tj. Komise) odchýlit od původně schváleného postoje.
  6. Rada a Komise společně odpovídají za to, že ověří slučitelnost sjednaných dohod s vnitřními politikami EU a vnitřními předpisy EU.
  7. Na závěr jednání pak Rada přijme rozhodnutí o podpisu dohody. V některých případech Rada rovněž přijímá rozhodnutí o prozatímním provádění dohody. Tato rozhodnutí jsou přijímána na základě návrhu Komise.
  8. Rada rovněž přijímá konečné rozhodnutí o uzavření dohody. Může tak učinit až po obdržení souhlasu Evropského parlamentu (v případě dohod o přidružení a dohod v oblastech, na něž se vztahuje buď řádný legislativní postup, nebo zvláštní legislativní postup, v němž je vyžadován souhlas Evropského parlamentu) a poté, co dohodu ratifikují všechny členské státy EU. V ostatních oblastech, s výjimkou dohod týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, musí být Evropský parlament konzultován.