Historie

Film: „Od hovorů u krbu ke klíčovému rozhodovacímu orgánu“

Tento dokumentární film zachycuje historii Evropské rady od jejího založení až do současnosti. Představuje významné milníky z uplynulých desetiletí, které utvářely způsob rozhodování vedoucích představitelů EU.
Popisuje vývoj očima těch, kdo byli svědky transformace Evropské rady v ústřední rozhodovací orgán, jímž dnes je.

Přečtěte si více o událostech a smlouvách, které vymezily úlohu Evropské rady, Rady EU, Euroskupiny a eurosummitu.

1951

Pařížská smlouva

Pařížskou smlouvou se zakládá Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), čímž vzniká společný trh s uhlím a ocelí. Tento krok zmírňuje nedůvěru a uvolňuje napětí, které panují mezi sousedními evropskými zeměmi po druhé světové válce. Smlouva o ESUO, která platila do roku 2002, je první ze zakládajících smluv Evropského společenství.

1952

8. září

První zasedání Zvláštní rady ministrů ESUO

V Lucemburku se koná první zasedání Zvláštní rady ministrů Evropského společenství uhlí a oceli, z níž se později stává Rada Evropské unie.

1958

1. ledna

Římské smlouvy

Římskými smlouvami je založeno Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). První zasedání Rady EHS, kterému předsedá belgický ministr zahraničních věcí Victor Larock, se koná 25. ledna 1958.

1960

květen

Zvláštní výbor pro zemědělství

Je vytvořen Zvláštní výbor pro zemědělství, který má připravovat technické aspekty společné zemědělské politiky. Rada Výboru stálých zástupců EHS (Coreper) je rozdělena na Coreper I (zástupci) a Coreper II (velvyslanci). Coreper I a II existují dodnes a odpovídají za přípravu práce Rady EU.

1965

1. července

Krize „prázdné židle“

Po neshodách při jednáních o financování společné zemědělské politiky Francie v roce 1965 oznamuje, že se nebude účastnit zasedání Rady. Krizi ukončil v roce 1966 tzv. Lucemburský kompromis, který zavedl pravidlo jednomyslnosti při hlasování v případech, kdy jsou ohroženy zásadní zájmy jedné nebo několika zemí.

1967

8. dubna

Smlouvy o jednotných orgánech

Tyto dvě smlouvy (1967 a 1971) vytvářejí jednotnou Radu, jednotnou Komisi a jednotný rozpočet pro všechna tři Společenství (ESUO, Euratom a EHS). Coreper je formálně ustaven jako přípravný orgán Rady.

1973

1. ledna

První rozšíření

K Evropským společenstvím přistupují Dánsko, Irsko a Spojené království, čímž se počet členských států zvyšuje na 9.

1974

prosinec

Vytvoření Evropské rady

Na summitu konaném v prosinci 1973 v Kodani bylo stanoveno, že se zasedání na nejvyšší úrovni budou konat podle potřeby. Následně je v prosinci 1974 na summitu v Paříži, který uspořádal prezident Valéry Giscard d’Estaing, zřízena Evropská rada. Je vytvořena jako neformální fórum pro diskusi hlav států a předsedů vlád.

1975

11. března

První zasedání Evropské rady

První zasedání nové Evropské rady probíhá v březnu 1975 v Dublinu.

1981

1. ledna

K EU přistupuje Řecko

Přistoupením Řecka dosahuje počet členských států EU deseti.

1985

14. června

Schengenská dohoda

Belgie, Německo, Francie, Lucembursko a Nizozemsko podepisují v Schengenu (Lucembursko) Schengenskou dohodu o odstranění hraničních kontrol.

Schengenská dohoda postupně umožní cestování bez kontrol cestovních pasů na vnitřních hranicích. Schengenská dohoda začíná být uplatňována až v roce 1995.

2. a 3. prosince

Zasedání Evropské rady v Lucemburku

Evropská rada dosahuje politické dohody, jež otevírá cestu k přijetí Jednotného evropského aktu.

1986

1. ledna

Členy EU se stávají Španělsko a Portugalsko

K EU přistupují Španělsko a Portugalsko a počet členských států Evropských společenství se tak zvyšuje na 12.

1987

1. července

Jednotný evropský akt

Jednotným evropským aktem (JEA) se zavádí vnitřní trh, v jehož rámci je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Zahajuje se jím spolupráce v oblasti zahraniční politiky a rozšiřuje se počet oblastí, v nichž se při rozhodování v Radě používá hlasování kvalifikovanou většinou.

Jednotný evropský akt rovněž poskytuje Evropské radě právní základ a formalizuje zasedání hlav států a předsedů vlád.

1992

11. prosince

Veřejná zasedání

V roce 1992 jsou na zasedání Evropské rady v Edinburghu zavedeny veřejné rozpravy a tato praxe se postupem času dále rozšiřuje, nejnověji Lisabonskou smlouvou.

Veřejné rozpravy a jednání Rady je dnes možné sledovat na internetových stránkách.

1993

1. listopadu

Maastrichtská smlouva

Vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost vzniká Evropská unie založená na rozšíření pilíře „Společenství“. Vytváří hospodářskou a měnovou unii a zřizuje dva nové pilíře: společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV).

Evropská rada získává Maastrichtskou smlouvou oficiální status. Její úlohou je poskytovat podněty a vymezovat obecné politické směry pro rozvoj EU. 

Maastrichtská smlouva také otevírá cestu k zavedení eura a vytváří společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). 

1995

1. ledna

Čtvrté rozšíření EU

K EU přistupují Rakousko, Finsko a Švédsko. Patnáct členských států nyní zahrnuje území téměř celé západní Evropy.

1996

Evropská rada zasedá čtyřikrát ročně 

Od roku 1996 zasedá Evropská rada nejméně čtyřikrát ročně. Před tímto datem byla požadována pouze dvě zasedání ročně.

1997

13. prosince

Vytvoření Euroskupiny

Evropská rada schvaluje vytvoření Euroskupiny, tedy neformálního orgánu, který sdružuje ministry financí zemí, jejichž měnou je euro. První zasedání Euroskupiny se koná 4. června 1998 na lucemburském zámku Château de Senningen.

1999

1. ledna

Vzniká euro jako virtuální měna

Zavádí jej jedenáct členských států: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko.

1. května

Amsterodamská smlouva

Amsterodamskou smlouvou je vytvořen prostor svobody, bezpečnosti a práva a do práva EU je začleněna Schengenská dohoda. Smlouva rovněž pozměňuje úlohu generálního tajemníka Rady, který se stává i vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

2001

1. ledna

Řecko přistupuje k eurozóně

Řecko se stává dvanáctým členským státem EU, který přistoupil k eurozóně.

2002

1. ledna

Euro přichází do oběhu

Dne 1. ledna 2002 přicházejí do oběhu eurobankovky a euromince, které nahrazují národní měny.

2003

1. února

Niceská smlouva

Niceská smlouva zavádí reformu institucí EU s cílem připravit budoucí rozšíření EU na 27 členských států. Součástí reformy Rady je rozšíření oblastí, v nichž se používá hlasování kvalifikovanou většinou, a zavedení zásady posílené spolupráce mezi členskými státy.

říjen

Zasedání Evropské rady se konají v Bruselu 

Od října 2003 se všechna formální zasedání Evropské rady konají v Bruselu.

V prohlášení č. 22 k Niceské smlouvě se stanoví, že jakmile se EU rozšíří na 18 členských států, budou všechna zasedání Evropské rady probíhat v Bruselu.

2004

1. května

Největší rozšíření EU

K EU přistupuje najednou 10 nových zemí: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Jedná se o nejrozsáhlejší rozšíření EU, co do počtu obyvatel i zemí.

EU má nyní 25 členských států.

10. září

První stálý předseda Euroskupiny

Euroskupina přijímá rozhodnutí o tom, že bude mít stálého předsedu, jenž bude jmenován na období dvou let.

Na neformálním zasedání Rady Ecofin ve Scheveningenu je prvním stálým předsedou Euroskupiny zvolen Jean-Claude Juncker. Jeho funkční období potrvá od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2006.

2006

září

Jean-Claude Juncker opětovně jmenován předsedou Euroskupiny

Předsedou Euroskupiny je zvolen na druhé funkční období.

2007

1. ledna

K EU přistupují Bulharsko a Rumunsko

Členy EU se stávají Bulharsko a Rumunsko, čímž se počet členských států zvyšuje na 27.

1. ledna

Slovinsko přistupuje k eurozóně

Slovinsko se stává třináctým členským státem EU, který přijal euro jako svou měnu.

2008

1. ledna

Kypr a Malta přistupují k eurozóně

Eurozóna má nyní 15 členů.

12. října

Vznik eurosummitu 

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy přichází s návrhem, aby byla pravidelně pořádána zasedání hlav států a předsedů vlád zemí eurozóny. První takové zasedání se koná 12. října 2008. Po něm následují eurosummity v květnu 2010 a v březnu, červenci a říjnu 2011 v Bruselu.

Eurosummity napomáhají koordinaci hospodářské politiky eurozóny a probíhají mimo jiné za účasti předsedy eurosummitu a předsedy Evropské komise. 

2009

1. ledna

Slovensko přistupuje k eurozóně

Slovensko se stává šestnáctým členem eurozóny.

19. listopadu

Herman Van Rompuy zvolen předsedou Evropské rady

Na neformálním zasedání konaném 19. listopadu 2009 v Bruselu se hlavy států a předsedové vlád členských zemí EU jednomyslně shodují na tom, že prvním stálým předsedou Evropské rady bude jmenován Herman Van Rompuy.

1. prosince

Lisabonská smlouva

V platnost vstupuje Lisabonská smlouva, která reformuje strukturu EU a způsob jejího fungování.

Hlasování kvalifikovanou většinou se opět rozšiřuje na další oblasti.

Evropská rada se stává jedním z orgánů EU, v jehož čele stojí stálý předseda. Do té doby byla Evropská rada neformálním subjektem a funkce předsedy Evropské rady funkcí neoficiální. Zastával ji prezident nebo předseda vlády členského státu, který v daném období vykonával rotující předsednictví v Radě Evropské unie. 

1. prosince

Protokol č. 14 k Lisabonské smlouvě

1. prosince 2009 vstupuje v platnost Protokol č. 14 k Lisabonské smlouvě, kterým se vymezuje úloha Euroskupiny. Stanoví, že ministři členských států, jejichž měnou je euro, se budou neformálně scházet, aby jednali o záležitostech souvisejících s jednotnou měnou, a zvolí si předsedu na období dvou a půl roku.

Lisabonská smlouva rovněž pozměňuje pravidla Rady EU tak, že pokud se na zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci (Ecofin) hlasuje o záležitostech, které se týkají výhradně eurozóny, tohoto hlasování se mohou účastnit pouze členové Euroskupiny.

10 a 11. prosince

Evropské radě předsedá Fredrik Reinfeldt

Zasedání Evropské rady naposledy předsedá prezident nebo předseda vlády členského státu vykonávajícího rotující předsednictví Rady.

Zasedání Evropské rady v prosinci 2009 předsedá švédský předseda vlády Fredrik Reinfeldt.

2011

1. ledna

Estonsko přistupuje k eurozóně

Estonsko se stává sedmnáctou zemí, která přistoupila k eurozóně.

2012

leden

Volba předsedy Pracovní skupiny pro Euroskupinu

Od ledna 2012 vykonává funkci předsedy Pracovní skupiny pro Euroskupinu Thomas Wieser, který je současně předsedou Hospodářského a finančního výboru.

Pracovní skupina pro Euroskupinu je přípravným orgánem, který sdružuje členy Hospodářského a finančního výboru zastupující členské státy eurozóny, Evropskou komisi a Evropskou centrální banku.   

1. a 2. března

Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii

Na zasedání Evropské rady ve dnech 1. a 2. března 2012 podepisují představitelé 25 zemí EU Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii.  

Smlouva vstupuje v platnost 1. ledna 2013 a oficiálně ustavuje eurosummit. Organizace eurosummitu a úloha jeho předsedy jsou stanoveny v článku 12 uvedené smlouvy.

1. března

Znovuzvolení Hermana Van Rompuye

Herman Van Rompuy je podruhé zvolen předsedou Evropské rady na období od 1. června 2012 do 30. listopadu 2014.

10. prosince

EU získává Nobelovu cenu míru

V roce 2012 získává EU Nobelovu cenu míru za prosazování míru, usmíření, demokracie a lidských práv v Evropě.

Norský výbor pro Nobelovu cenu uvádí jako motivaci pro udělení Nobelovy ceny míru Evropské unii skutečnost, že EU fungovala jako stabilizační prvek při přeměně velké části Evropy z kontinentu válek v kontinent míru.

2013

21. ledna

Volba předsedy Euroskupiny

Předsedou Euroskupiny je zvolen nizozemský ministr financí Jeroen Dijsselbloem. Za dobu existence Euroskupiny jde o jejího druhého stálého předsedu.

14. března

Pravidla pro organizaci jednání eurosummitů

Dne 14. března 2013 se koná první eurosummit po vstupu Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii v platnost. Na tomto zasedání jsou přijata pravidla pro organizaci jednání eurosummitů.

1. července

K Evropské unii přistupuje Chorvatsko

Chorvatsko se po Slovinsku stává druhou zemí bývalé Jugoslávie, která přistupuje k EU. 

EU má nyní 28 členských států.

2014

1. ledna

Lotyšsko přistupuje k eurozóně

Lotyšsko se stává osmnáctým členem eurozóny.

1. prosince

Donald Tusk zvolen předsedou Evropské rady

Donald Tusk nastupuje po Hermanu Van Rompuyovi do funkce předsedy Evropské rady. Jeho funkční období potrvá od 1. prosince 2014 do 31. května 2017.

2015

1. ledna

Litva přistupuje k eurozóně

Eurozónu nyní tvoří 19 států: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.

22. června

Mimořádný summit věnovaný Řecku

Dne 22. června 2015 se vedoucí představitelé EU setkávají, aby diskutovali o Řecku. Podle předsedy eurosummitu Donalda Tuska představují nejnovější návrhy řecké vlády pozitivní krok kupředu, avšak instituce EU je budou muset podrobněji analyzovat.

12. července

Vedoucí představitelé zemí eurozóny dosahují dohody o Řecku

Jsou připraveni zahájit jednání o programu finanční pomoci z Evropského mechanismu stability (ESM) Řecku, avšak nejprve musí dohodu potvrdit řecký parlament a další parlamenty členských států. Po ukončení procesů na vnitrostátní úrovni postoupí Euroskupina v jednáních.

13. července

Jeroen Dijsselbloem zvolen předsedou Euroskupiny na druhé funkční období

Jeroen Dijsselbloem je opětovně jmenován předsedou Euroskupiny na druhé funkční období 2,5 let. 

2017

9. března

Donald Tusk opětovně zvolen předsedou Evropské rady

Donald Tusk byl opětovně zvolen předsedou Evropské rady na druhé funkční období v délce dvou a půl roku – od 1. června 2017 do 30. listopadu 2019.

29. března

Spojené království oficiálně aktivovalo článek 50 s cílem vystoupit z EU

V návaznosti na výsledek referenda, které se ve Spojeném království konalo dne 23. června 2016 a v němž se občané této země vyslovili pro odchod z Evropské unie, tak Spojené království Evropské radě formálně oznámilo svůj záměr vystoupit z EU.

Evropská rada v reakci na oznámení učiněné Spojeným královstvím přijala prohlášení.

Litujeme, že Spojené království přestane být členem Evropské unie, avšak na proces, který nyní bude následovat, jsme připraveni. (...) V průběhu těchto jednání bude Unie postupovat jako jeden celek a bude hájit své zájmy. Naší první prioritou bude minimalizovat nejistotu, kterou rozhodnutí Spojeného království vyvolalo u našich občanů, podniků a členských států.

Evropská rada, 29. března 2017