Historie

Přečtěte si více o událostech a smlouvách, které vymezily úlohu Evropské rady, Rady EU, Euroskupiny a eurosummitu.

1951

Pařížská smlouva

Pařížskou smlouvou se zakládá Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), čímž vzniká společný trh s uhlím a ocelí. Tento krok zmírňuje nedůvěru a uvolňuje napětí, které panují mezi sousedními evropskými zeměmi po druhé světové válce. Smlouva o ESUO, která platila do roku 2002, je první ze zakládajících smluv Evropského společenství.

1952

8. září

První zasedání Zvláštní rady ministrů ESUO

V Lucemburku se koná první zasedání Zvláštní rady ministrů Evropského společenství uhlí a oceli, z níž se později stává Rada Evropské unie.

1958

1. ledna

Římské smlouvy

Římskými smlouvami je založeno Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). První zasedání Rady EHS, kterému předsedá belgický ministr zahraničních věcí Victor Larock, se koná 25. ledna 1958.

1960

květen

Zvláštní výbor pro zemědělství

Je vytvořen Zvláštní výbor pro zemědělství, který má připravovat technické aspekty společné zemědělské politiky. Rada Výboru stálých zástupců EHS (Coreper) je rozdělena na Coreper I (zástupci) a Coreper II (velvyslanci). Coreper I a II existují dodnes a odpovídají za přípravu práce Rady EU.

1965

1. července

Krize „prázdné židle“

Po neshodách při jednáních o financování společné zemědělské politiky Francie v roce 1965 oznamuje, že se nebude účastnit zasedání Rady. Krizi ukončil v roce 1966 tzv. Lucemburský kompromis, který zavedl pravidlo jednomyslnosti při hlasování v případech, kdy jsou ohroženy zásadní zájmy jedné nebo několika zemí.

1967

8. dubna

Smlouvy o jednotných orgánech

Tyto dvě smlouvy (1967 a 1971) vytvářejí jednotnou Radu, jednotnou Komisi a jednotný rozpočet pro všechna tři Společenství (ESUO, Euratom a EHS). Coreper je formálně ustaven jako přípravný orgán Rady.

1973

1. ledna

První rozšíření

K Evropským společenstvím přistupují Dánsko, Irsko a Spojené království, čímž se počet členských států zvyšuje na 9.

1975

11. března

První zasedání Evropské rady

První zasedání nové Evropské rady probíhá v březnu 1975 v Dublinu.

1981

1. ledna

K EU přistupuje Řecko

Přistoupením Řecka dosahuje počet členských států EU deseti.

1985

14. června

Schengenská dohoda

Belgie, Německo, Francie, Lucembursko a Nizozemsko podepisují v Schengenu (Lucembursko) Schengenskou dohodu o odstranění hraničních kontrol.

Schengenská dohoda postupně umožní cestování bez kontrol cestovních pasů na vnitřních hranicích. Schengenská dohoda začíná být uplatňována až v roce 1995.

1986

1. ledna

Členy EU se stávají Španělsko a Portugalsko

K EU přistupují Španělsko a Portugalsko a počet členských států Evropských společenství se tak zvyšuje na 12.

1987

1. července

Jednotný evropský akt

Jednotným evropským aktem (JEA) se zavádí vnitřní trh, v jehož rámci je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Zahajuje se jím spolupráce v oblasti zahraniční politiky a rozšiřuje se počet oblastí, v nichž se při rozhodování v Radě používá hlasování kvalifikovanou většinou.

Jednotný evropský akt rovněž poskytuje Evropské radě právní základ a formalizuje zasedání hlav států a předsedů vlád.

1992

11. prosince

Veřejná zasedání

V roce 1992 jsou na zasedání Evropské rady v Edinburghu zavedeny veřejné rozpravy a tato praxe se postupem času dále rozšiřuje, nejnověji Lisabonskou smlouvou.

Veřejné rozpravy a jednání Rady je dnes možné sledovat na internetových stránkách.

1993

1. listopadu

Maastrichtská smlouva

Vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost vzniká Evropská unie založená na rozšíření pilíře „Společenství“. Vytváří hospodářskou a měnovou unii a zřizuje dva nové pilíře: společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV).

Evropská rada získává Maastrichtskou smlouvou oficiální status. Její úlohou je poskytovat podněty a vymezovat obecné politické směry pro rozvoj EU. 

Maastrichtská smlouva také otevírá cestu k zavedení eura a vytváří společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). 

1995

1. ledna

Čtvrté rozšíření EU

K EU přistupují Rakousko, Finsko a Švédsko. Patnáct členských států nyní zahrnuje území téměř celé západní Evropy.

1997

13. prosince

Vytvoření Euroskupiny

Evropská rada schvaluje vytvoření Euroskupiny, tedy neformálního orgánu, který sdružuje ministry financí zemí, jejichž měnou je euro. První zasedání Euroskupiny se koná 4. června 1998 na lucemburském zámku Château de Senningen.

1999

1. května

Amsterodamská smlouva

Amsterodamskou smlouvou je vytvořen prostor svobody, bezpečnosti a práva a do práva EU je začleněna Schengenská dohoda. Smlouva rovněž pozměňuje úlohu generálního tajemníka Rady, který se stává i vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

2002

1. ledna

Euro přichází do oběhu

Dne 1. ledna 2002 přicházejí do oběhu eurobankovky a euromince, které nahrazují národní měny.

2003

1. února

Niceská smlouva

Niceská smlouva zavádí reformu institucí EU s cílem připravit budoucí rozšíření EU na 27 členských států. Součástí reformy Rady je rozšíření oblastí, v nichž se používá hlasování kvalifikovanou většinou, a zavedení zásady posílené spolupráce mezi členskými státy.

2004

1. května

Největší rozšíření EU

K EU přistupuje najednou 10 nových zemí: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Jedná se o nejrozsáhlejší rozšíření EU, co do počtu obyvatel i zemí.

EU má nyní 25 členských států.

2007

1. ledna

K EU přistupují Bulharsko a Rumunsko

Členy EU se stávají Bulharsko a Rumunsko, čímž se počet členských států zvyšuje na 27.

2009

1. prosince

Lisabonská smlouva

V platnost vstupuje Lisabonská smlouva, která reformuje strukturu EU a způsob jejího fungování.

Hlasování kvalifikovanou většinou se opět rozšiřuje na další oblasti.

Evropská rada se stává jedním z orgánů EU, v jehož čele stojí stálý předseda. Do té doby byla Evropská rada neformálním subjektem a funkce předsedy Evropské rady funkcí neoficiální. Zastával ji prezident nebo předseda vlády členského státu, který v daném období vykonával rotující předsednictví v Radě Evropské unie. 

2012

10. prosince

EU získává Nobelovu cenu míru

V roce 2012 získává EU Nobelovu cenu míru za prosazování míru, usmíření, demokracie a lidských práv v Evropě.

Norský výbor pro Nobelovu cenu uvádí jako motivaci pro udělení Nobelovy ceny míru Evropské unii skutečnost, že EU fungovala jako stabilizační prvek při přeměně velké části Evropy z kontinentu válek v kontinent míru.

2013

1. července

K Evropské unii přistupuje Chorvatsko

Chorvatsko se po Slovinsku stává druhou zemí bývalé Jugoslávie, která přistupuje k EU. 

EU má nyní 28 členských států.