Obchodní dohody EU

Obchod se zbožím a službami výrazně přispívá k posílení udržitelného růstu a tvorbě pracovních míst. Na vývozu mimo EU závisí již více než 30 milionů pracovních míst. V budoucnu bude 90 % světového růstu generováno za hranicemi Evropy. Obchod je tedy prostředkem růstu a klíčovou prioritou pro EU.

Rada je zastáncem pevného mnohostranného obchodního systému založeného na pravidlech. Odpovědná obchodní politika EU je doprovázena vysokou úrovní transparentnosti a efektivní komunikací s občany ohledně přínosů a problémů obchodu a otevřených trhů.

Jaké jsou překážky obchodu?

Vlády mohou zavést určité překážky obchodu s cílem zvýšit konkurenceschopnost místního zboží v porovnání se zbožím dováženým.

Existuje několik druhů překážek obchodu. Cla jsou celní sazby uplatňované na dovoz. Poskytují zboží z domácí produkce cenovou výhodu oproti dováženému zboží. I po zrušení cel se může obchod nadále potýkat s řadou překážek na základě různých technických předpisů, které se na produkty a služby vztahují.

Necelními překážkami se rozumí omezení vyplývající ze zákazů, podmínek nebo specifických tržních požadavků, v důsledku nichž je dovoz nebo vývoz produktů obtížný nebo nákladný.

Co jsou to obchodní dohody?

Obchodní vztahy EU s třetími zeměmi jsou upraveny obchodními smlouvami. Jejich účelem je vytvořit lepší obchodní příležitosti a překonat překážky, které obchodu brání.

Obchodní politika je rovněž používána jako nástroj pro prosazování evropských zásad a hodnot, počínaje demokracií a lidskými právy, jakož i postojů EU k životnímu prostředí, sociálním a pracovním právům nebo rozvoji. Rada takto zajišťuje, aby obchodní dohody chránily hodnoty, standardy a regulační postupy EU. Mezi ně patří:

  • udržitelný rozvoj
  • řádná správa věcí veřejných
  • volný, spravedlivý a etický obchod
  • ochrana životního prostředí
  • lidská a pracovní práva
  • zdraví a ochrana spotřebitele
  • dobré životní podmínky zvířat
  • ochrana kulturní rozmanitosti.

Jaké druhy obchodních dohod existují?

Společná obchodní politika EU vychází z článku 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Vyjednávání obchodních dohod probíhá v souladu s pravidly stanovenými v článku 218 (SFEU).

Názvy obchodních dohod se liší podle jejich obsahu: Cílem dohod o hospodářském partnerství s partnery, jako jsou africké, karibské a tichomořské země, je v prvé řadě podpora rozvoje. Dohody o volném obchodu s rozvinutými zeměmi a rozvíjejícími se ekonomikami jsou zaměřeny na hospodářské cíle a založeny na vzájemném otevírání trhu. Udělují preferenční přístup na trhy zúčastněných zemí. Některé obchodní dohody jsou součástí širších politických dohod, což je například případ některých dohod o přidružení. EU rovněž uzavírá nepreferenční obchodní dohody v rámci širších dohod, jako jsou dohody o partnerství a spolupráci.

Jaké obchodní dohody existují mezi EU a třetími zeměmi?

EU úspěšně uzavřela řadu obchodních dohod s partnerskými zeměmi.

Infografika – Obchodní mapa EU

Obchodní mapa EU

Mezi probíhající obchodní jednání patří:

  • jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) s USA
  • jednání o Komplexní hospodářské a obchodní dohodě mezi EU a Kanadou (CETA)
  • jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Japonskem
  • jednání 23 členů Světové obchodní organizace, včetně EU, o dohodě o obchodu se službami (TiSA).

Jaké jsou přínosy obchodních dohod?

Obchod by měl být přínosný pro všechny – pro spotřebitele, pracovníky i podniky – a měl by poskytovat rovné příležitosti ve všech členských státech a regionech EU.

Obchodní dohody mohou mít řadu přínosů:

  • otevírání nových trhů pro zboží a služby z EU
  • zvýšení investičních příležitostí a ochrany investic v duchu reciprocity a vzájemného prospěchu
  • zlevnění obchodu díky odstranění cel a snížení byrokracie
  • urychlení obchodu usnadněním tranzitu přes celní kontroly a stanovením společných pravidel týkajících se technických a hygienických norem
  • zvýšení předvídatelnosti politického prostředí přijetím společných závazků v oblastech ovlivňujících obchod, jako jsou práva duševního vlastnictví, necelní překážky obchodu, pravidla hospodářské soutěže a rámec pro rozhodnutí v oblasti veřejných zakázek
  • podpora udržitelného rozvoje pomocí prosazování spolupráce, transparentnosti a dialogu s partnery o sociálních aspektech a otázkách životního prostředí.

Infografika – Obchodní jednání EU

Obchodní jednání EU

Modernizace nástrojů EU na ochranu obchodu

Výbor stálých zástupců (Coreper) se dohodl na vyjednávacím postoji Rady k návrhu na modernizaci nástrojů EU na ochranu obchodu, která je jejich první zásadní revizí od roku 1995. V dubnu 2013 předložila Komise návrh, jehož cílem je modernizovat stávající nástroje. Navrhované nařízení pozměňuje stávající antidumpingová a antisubvenční nařízení tak, aby lépe reagovala na nekalé obchodní praktiky. Účelem je chránit výrobce z EU před újmou způsobenou nekalou soutěží, a zajistit tak volný a spravedlivý obchod.

Jaká je úloha Rady v obchodních jednáních?

Obchodní politika a lepší provádění dohod EU jsou společnou odpovědností Komise, členských států a Evropského parlamentu.

Rada hraje klíčovou roli při procesu formování nových obchodních dohod: uděluje Komisi oprávnění k jednání o nové obchodní dohodě jménem EU, a to v dokumentu nazývaném obvykle „mandát k vyjednávání“. Oprávnění udělené Radou zahrnuje příslušné směrnice pro jednání, včetně cílů, rozsahu jednání a možných časových lhůt.

Komise poté jedná s danou partnerskou zemí jménem EU za úzké spolupráce s Radou a Evropským parlamentem. Pravidelně Radu a Parlament informuje o průběhu jednání. Během celého vyjednávání Komise konzultuje Radu.

Poté, co je znění dohody sjednáno s partnery a její návrh vypracován a přeložen do všech oficiálních jazyků EU, předloží Komise formální návrhy k přijetí Radě.

Po projednání znění v Radě a po jeho právně-lingvistické revizi přijme Rada rozhodnutí o podpisu. Rada rovněž rozhodne o tom, zda bude dohoda prozatímně uplatňována v plném rozsahu nebo částečně, a to pokud je dohoda smíšené povahy a vztahuje se nejen na oblasti spadající do pravomoci EU, ale i na záležitosti v pravomoci členských států.

Dohodu poté strany formálně podepíší. Předsednictví Rady určí osobu, která dohodu jménem EU podepíše. Pokud se dohoda vztahuje na témata společné odpovědnosti (tj. dotýká se nejen oblastí v pravomoci EU, ale také záležitostí v pravomoci členských států), musí ji podepsat také všechny členské státy.

Po podpisu Rada dohodu spolu s návrhem rozhodnutí o jejím uzavření postoupí Evropskému parlamentu k vyjádření souhlasu.

Teprve po obdržení souhlasu Evropského parlamentu přijme Rada rozhodnutí o uzavření dohody. Pokud se dohoda vztahuje na témata společné odpovědnosti, může ji Rada uzavřít až po ratifikaci všemi členskými státy.

Další informace o jednotlivých obchodních dohodách lze nalézt v databázi dohod a úmluv vytvořené Radou.