Jdi na obsah stránky
Odběr e-mailů
  • 17. 3. 2017
  • 17:20
  • Projev
  • 140/17
  • Institucionální záležitosti

Není možné být hostem v Senato della Repubblica a necítit dějiny, které na nás dýchají ze stěn Palazzo Madama. Připomínají nám nejen politická dramata, která každý z nás každodenně prožívá, ale i staletí významných událostí, z nichž se zrodila Evropa. Například freska Cicero obviňuje Catilinu od Cesara Maccariho – jedno z mistrovských děl, která zdobí stěny Senátu – je pro dnešní příležitost naprosto dokonalá. Jedná se o politickou alegorii boje demokratických institucí proti populismu a vítězství nad ním.

To nám zaprvé připomíná, že síla jakéhokoli politického společenství závisí na jeho vůli přežít, na jeho houževnatosti a  inteligenci. A zadruhé, že v darwinovském politickém boji slova vždy byla – a vždy budou – nejsilnějšími zbraněmi.

Cicero řekl, že „svoboda je účast na moci“. Dokonce i staří Řekové a Římané se potýkali s otázkou, co skutečně znamená být svobodný. Před šedesáti lety dospěli státníci ze šesti zemí k závěru, že jedinou skutečnou svobodou je svoboda jednat společně. Jinými slovy, že svrchovanost znamená mít své místo u stolu. To je důvod, proč byla v roce 1957 podepsána Římská smlouva. Náhodou jsem se narodil v témže roce a realita, jež byla utvářena na základě Římské smlouvy, ovlivnila celý můj život. A myslím, že vám nemusím vysvětlovat, jak je pro mě osobně důležité, že jsem tu dnes s vámi.

Samozřejmě že z dnešního pohledu vše vypadá mnohem ušlechtileji, promyšleněji a plánovaněji. Existuje tendence líčit signatáře Římské smlouvy jako politické génie a zanícené propagátory sjednocené Evropy. Ve skutečnosti měli tito lídři své pochybnosti, vzhledem k událostem byli vystaveni nesmírnému tlaku a byli hluboce zranitelní. Dohromady je svedla kolektivní bezmocnost Evropy po druhé světové válce. Alternativní řešení byla mimořádně neatraktivní. A hrůzy ničivé války byly každý den stále zřetelně viditelné.

Zranitelnost těchto vystrašených evropských zemí jim dala pokoru, prozíravost a velkou moudrost, aby společně podepsali Římskou smlouvu. Tak začal proces, který od té doby přivedl zpět na cestu svobody a prosperity i mnohé další země na východě i na západě. Pomohlo nám to pochopit, že když je Evropa slabá, budou slabé i její jednotlivé země. Když je Evropa silná, jsou silné i její členské státy. Pouze stojíme-li při sobě, můžeme prosazovat svou svrchovanost – být skutečně svobodní – v širším světě. To platilo tehdy a platí to i dnes. A platit to bude i za dalších šedesát let.

Římská smlouva byla triumfem i proto, že byla vytvořena a realizována vládami na základě demokratického konsensu. Vnitrostátní parlamenty – které zastupujete – proto propůjčily své pravomoci Evropskému společenství s tímto poselstvím: „Jednejte prosím v našem společném zájmu.“ Tato půjčka byla mezitím vrácena i s úroky, přestože došlo i na zklamání a určitá prodlení.

Někdo jednou řekl, že „Evropa je jako strom. Roste každý den, ale jeho růst nelze pouhým okem zachytit“. To je poměrně romantický příměr, který je však i nadále pravdivý. Na základě Římské smlouvy došlo k vývoji, který změnil svět kolem nás natolik, že většina lidí se již nepamatuje, jaký byl dříve. Smlouvy nám přinesly otevřenou mysl a otevřenou společnost. A samozřejmě největší světový trh, jemuž vděčíme za svou prosperitu. Pro mě jako mladého muže, který vyrůstal ve stínu železné opony, byly tyto věci sotva představitelné, i když jsem snil o tom, že jednoho dne by se stát mohly.

Výročí, které si připomeneme příští týden, je nejen příležitostí k oslavám, ale i ke střízlivé reflexi. I když vidíme, že naše ekonomické rány se pomalu zacelují, mnoho lidí stále pociťuje beznaděj nad rozsahem a množstvím výzev, jimž v současné době čelíme. Největší výzvou je odchod Británie z EU, k němuž dojde během několika málo let. Nejlepší reakcí v těchto těžkých časech je návrat k pokoře, prozíravosti a moudrosti původních signatářů. Jen tak můžeme činit správná rozhodnutí o budoucnosti. Protože minulost nás učí, že Evropa je nejlepší a nejkreativnější, když je nejzranitelnější, jakkoli to může znít paradoxně. Dosahuje mnohem větších úspěchů, když sleduje skromné, trpělivé ambice spíše než velké vize.

To je jeden z důvodů, proč jsem rád, že tu s námi dnes byla předsedkyně nadace De Gasperi paní Maria Romana De Gasperi. Nyní je ideální okamžik na to, abychom si připomněli slavná slova jejího otce: „Budoucnost nelze utvářet silou ani dobyvatelskými touhami, ale jen trpělivým uplatňováním demokratických metod, konstruktivním duchem kompromisu a úctou ke svobodě.“ Tato slova možná nejsou v době twitterové politiky dostatečně dramatická. Přesto však podle mě neztratila na pravdivosti a síle. Myslím, že stále dostačují na to, aby nás vedla na naší další cestě. Děkuji vám! Grazie.