Projev předsedy Donalda Tuska u příležitosti oslav 60. výročí podpisu Římských smluv

Evropská rada
  • 25. 3. 2017
  • 11:20
  • Projev
  • 154/17
  • Institucionální záležitosti
25. 3. 2017
Kontakt pro tisk

Preben Aamann
mluvčí předsedy Evropské rady
+32 22815150
+32 476850543

Narodil jsem se před šedesáti lety – jsem tedy stejně starý jako Evropské společenství. Proto mi dovolte, aby můj dnešní projev byl osobnějšího rázu. Jak jistě víte, ještě důležitější než datum narození je někdy místo narození. V mém případě to bylo město Gdaňsk, které po staletí vytrvale budovali Poláci a Němci, Holanďané, Židé, Skotové a Francouzi. V roce 1945, shodou okolností rovněž v měsíci březnu, zničili moje rodné město během pár dnů Hitler a Stalin. Město bylo vypáleno a srovnáno se zemí.

Když Společenství vytvořilo prostřednictvím smlouvy o jednotných orgánech jednotnou Radu a jednotnou Komisi, bylo mi 8 let; cesta, kterou jsem tehdy každý den chodíval do školy, stále vedla troskami vypáleného města. Druhá světová válka tedy pro mne není abstraktním pojmem.

V roce 1980, rok po prvních volbách do Evropského parlamentu, se v mém Gdaňsku zrodila Solidarność, hnutí Solidarita. Tehdy jsem byl u toho, v gdaňských loděnicích mezi dělníky, společně s Lechem Wałęsou, který měl odvahu se postavit komunistickému režimu a vykřičet pravdu o tom, o čem jsme všichni snili. Snili jsme o zcela základních věcech, o lidské důstojnosti, o svobodě a demokracii. V té době jsme všichni vzhlíželi k Západu, ke svobodné a sjednocující se Evropě, neboť jsme instinktivně cítili, že právě ta je budoucností, o níž sníme. A přestože proti nám posílali tanky a vojska, těchto snů jsme se nevzdali.

V roce 1987, kdy vstoupil v platnost Jednotný evropský akt znamenající počátek jednotného trhu, jsme se v Polsku připravovali na konečnou bitvu. Solidarność v ní zvítězila a zanedlouho padla i berlínská zeď, a tím se nám otevřela cesta do Evropy. Pak uplynulo asi 20 let a já jsem již jako polský premiér slavnostně otevíral nejmodernější stadion v Evropě – kde jinde než v mém rodném Gdaňsku. Ve městě, které již bylo kompletně obnoveno a skvělo se nebývalou krásou. Moje země v té době již byla osm let členem Evropské unie.

Toto krátké dějinné období zde dnes připomínám pouze proto, aby si všichni uvědomili, že pro miliony lidí, kteří dnes vyjdou do ulic v našich hlavních městech, v Římě, ve Varšavě, dokonce i v Londýně, neznamená Evropská unie slogany, ani procedury, ani regulační opatření. Naše Unie je zárukou toho, že svoboda, důstojnost, demokracie a nezávislost již nejsou pouze našimi sny, ale naší každodenní realitou.

Více než polovinu života jsem žil za železnou oponou, kde se o těchto hodnotách nesmělo ani snít. Ano, tehdy se skutečně jednalo o dvourychlostní Evropu. A proto mám dnes právo hlasitě připomenout prostou pravdu, že nic v našem životě není dáno navždy, že budování svobodného světa vyžaduje čas, nesmírné úsilí a obětavost. Proto je na světě tak málo míst, kde se to podařilo. My jsme však byli úspěšní. Zničit takový svět je velmi snadné, stačí pouhý okamžik. Jako k tomu došlo tehdy v mém Gdaňsku.

Dnes v Římě obnovujeme jedinečný svazek svobodných národů, u jehož zrodu stáli před 60 lety naši význační předchůdci. V té době nediskutovali o různých rychlostech integrace, nevymýšleli postupy pro vystoupení ze společného celku, ale navzdory všem tragickým událostem nedávné minulosti veškerou svou důvěru vložili v jednotu Evropy. Měli Kolumbovu odvahu vplout do neznámých vod a objevit nový svět.

Tak mi řekněte, proč bychom měli nyní ztrácet víru ve smysl jednoty? Jen proto, že se stala skutečností? Nebo že nás začala nudit či unavovat?

Buď bude Evropa jakožto politická entita jednotná, nebo nebude vůbec. Pouze jednotná Evropa může být Evropou, která bude ve vztahu ke zbytku světa svrchovaná. A pouze svrchovaná Evropa je pro své národy zárukou nezávislosti a pro své občany zárukou svobody. Jednota Evropy není byrokratickým modelem. Představuje soubor společných hodnot a demokratických norem. Dnes ovšem nestačí vyzývat k jednotě a protestovat proti různým rychlostem integrace. Mnohem důležitější je, abychom všichni dodržovali společná pravidla, ať již se jedná o lidská práva a občanské svobody, svobodu projevu a svobodu shromažďování, systém vzájemné kontroly a rovnováhy nebo o právní stát. Toto je skutečný základ naší jednoty.

Unie by po dnešním aktu v Římě měla být více než dříve Unií stejných zásad, Unií vnější svrchovanosti, Unií politické jednoty. Ukažte dnes, že jste lídři Evropy a že vám záleží na tomto odkazu, který nám před šedesáti lety zanechali hrdinové evropské integrace. Děkuji Vám za pozornost.