Soubory cookie používáme, abychom zajistili co nejlepší prohlížení našich webových stránek. Další informace naleznete na stránce jak používáme soubory cookies a jak můžete změnit svá nastavení.

Spravedlnost a vnitřní věci (SVV)

JAI meeting - 24.03.10

Oblast spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV), která se silně dotýká života evropských občanů, je zřejmě politickou oblastí, na niž měla Lisabonská smlouva největší dopad.

  • Téměř celá oblast SVV podléhá řádnému legislativnímu postupu (jehož součástí je hlasování kvalifikovanou většinou v Radě) (viz informační poznámka).
  • Na záležitosti, jako je justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce, jež dříve patřily do třetího pilíře, se navíc bude vztahovat stejný druh pravidel jako na jednotný trh. Opatření EU i členských států přijatá v těchto oblastech budou tedy podléhat soudnímu přezkumu Soudního dvora v Lucemburku.

Historický přehled ukazuje, že v tomto směru jsme urazili velký kus cesty…

 

■ Neformální spolupráce a vytvoření schengenského prostoru

Spolupráce členských států v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí byla zahájena v polovině sedmdesátých let. Na počátku se jednalo o mezivládní spolupráci na neformálním základě, která probíhala mimo rámec Evropského společenství. V roce 1985 uzavřely Německo, Francie a země Beneluxu Schengenskou dohodu, která byla významným krokem na cestě ke spolupráci členských států v této oblasti. V následujících letech pak k Schengenské dohodě a její prováděcí úmluvě přistoupily další členské státy, jakož i země mimo EU.

Dnes je součástí schengenského prostoru 26 zemí (Belgie, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko).

Cílem Schengenské dohody bylo zrušit kontroly na vnitřních hranicích, a umožnit tak skutečně volný pohyb osob a zároveň stanovit doprovodná opatření pro kontroly na vnějších hranicích, politiku v oblasti víz, jakož i policejní a justiční spolupráci v trestních věcech.
 

■ Na cestě k prohloubené integraci

V listopadu roku 1993 bylo dosaženo další etapy, když vstoupila v platnost Smlouva o Evropské unii, která do svého interinstitucionálního rámce začlenila oblast spravedlnosti a vnitřních věcí, a umožnila tak, aby evropská integrace nabyla nového rozměru.

Se vstupem Amsterdamské smlouvy v platnost v květnu roku 1999 se schengenské acquis stalo součástí institucionálního rámce Evropské unie. Jedním z hlavních cílů Smlouvy je zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti. Tato smlouva rovněž zavedla možnost přijímat opatření týkající se justiční spolupráce v občanských věcech kvalifikovanou většinou, postupem spolurozhodování s Evropským parlamentem, s výjimkou opatření v oblasti rodinného práva, kdy rozhodnutí přijímá Rada jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost rozhoduje Rada o většině otázek v oblasti trestního práva rovněž kvalifikovanou většinou postupem spolurozhodování s Evropským parlamentem v rámci řádného legislativního postupu.

Dánsko, Spojené království a Irsko se neúčastní provádění některých opatření v plné míře.
Zasedání Rady připravují pracovní skupiny a výbory.


■ Výjimky

Je třeba poznamenat, že Dánsko, Spojené království a Irsko se neúčastní v plné míře provádění některých opatření v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, kde jejich účast podléhá určitým podmínkám.
Spojené království a Irsko se neúčastní zejména provádění ustanovení Schengenské dohody týkajících se volného pohybu osob, ochrany vnějších hranic a vízové politiky. Zástupci těchto států se tedy neúčastní hlasování o těchto otázkách v Radě.


■ Pracovní struktury a specializované agentury

V Radě pro spravedlnost a vnitřní věci zasedají každé tři měsíce ministři spravedlnosti a ministři vnitra, aby jednali o rozvíjení a provádění opatření týkajících se spolupráce a společných politik v této oblasti.

 

Rada nyní přijímá směrnice a nařízení týkající se celé oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a vykonává tak svou funkci spolutvůrce právních předpisů EU. Zasedání Rady připravují pracovní skupiny a výbory, zejména Výbor článku 36 (justiční a policejní spolupráce), Strategický výbor pro přistěhovalectví, hranice a azyl, Výbor pro vnitřní bezpečnost (COSI) založený po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a Pracovní skupina pro otázky občanského práva.

Politiky související s prostorem svobody, bezpečnosti a práva provádějí členské státy a orgány EU.
Orgánům EU v jejich práci pomáhají specializované agentury, zejména: