Časová osa: Historie

Francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman ohlásil vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli podřízeného společnému Vysokému úřadu. Byly položeny základy Evropské unie opírající se o dva pilíře: mír a solidaritu.

• Schumanova deklarace (informativní článek)

Pařížskou smlouvou se zakládá Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), čímž vzniká společný trh s uhlím a ocelí. Tento krok zmírňuje nedůvěru a uvolňuje napětí, které panují mezi sousedními evropskými zeměmi po druhé světové válce. Smlouva o ESUO, která platila do roku 2002, je první ze zakládajících smluv Evropského společenství.

Římskými smlouvami je založeno Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). První zasedání Rady EHS, kterému předsedá Victor Larock, belgický ministr zahraničních věcí, se koná 25. ledna 1958.

K Evropským společenstvím přistupují Dánsko, Irsko a Spojené království, čímž se počet členských států zvyšuje na 9.

Na summitu, který se v prosinci 1973 konal v Kodani, se stanovilo, že se zasedání na nejvyšší úrovni budou konat podle potřeby. Následně je v prosinci 1974 na summitu v Paříži, který uspořádal prezident Valéry Giscard d’Estaing, zřízena Evropská rada. Je vytvořena jako neformální fórum pro diskusi hlav států a předsedů vlád.

• European Council: 50 years of working together (English version)

První zasedání nové Evropské rady probíhá v březnu 1975 v Dublinu.

• Zasedání Evropské rady, Dublin 10. a 11. března 1975

Přistoupením Řecka dosahuje počet členských států EU deseti.

Belgie, Německo, Francie, Lucembursko a Nizozemsko podepisují v Schengenu (Lucembursko) Schengenskou dohodu o odstranění hraničních kontrol.

Schengenská dohoda postupně umožní cestování bez kontrol cestovních pasů na vnitřních hranicích. Schengenská dohoda začíná být uplatňována později, v roce 1995.

Evropská rada formálně přijímá vlajku jako oficiální logo Evropských společenství.

Evropská rada dosahuje politické dohody, jež otevírá cestu k přijetí Jednotného evropského aktu.

• Zasedání Evropské rady, Lucemburk, 2. a 3. prosince 1985

K EU přistupují Španělsko a Portugalsko a počet členských států Evropských společenství se tak zvyšuje na dvanáct.

Jednotný evropský akt zavádí vnitřní trh, v jehož rámci je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Zahájena je také spolupráce v oblasti zahraniční politiky a rozšiřuje se počet oblastí, v nichž se při rozhodování v Radě používá hlasování kvalifikovanou většinou.

• Rozhodovací proces v Radě

Jednotný evropský akt rovněž poskytuje Evropské radě právní základ a formalizuje zasedání hlav států a předsedů vlád.

V roce 1992 jsou na zasedání Evropské rady v Edinburghu zavedeny veřejné rozpravy a tato praxe se postupem času dále rozšiřuje, nejnověji Lisabonskou smlouvou.

Veřejné rozpravy a jednání Rady je dnes možné sledovat na internetových stránkách.

• Sledujte rozpravy a jednání živě

Vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost vzniká Evropská unie založená na rozšíření pilíře „Společenství“. Vytváří hospodářskou a měnovou unii a zřizuje dva nové pilíře: společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV).

Evropská rada získává Maastrichtskou smlouvou oficiální status. Její úlohou je poskytovat podněty a vymezovat obecné politické směry pro rozvoj EU.

Maastrichtská smlouva také otevírá cestu k zavedení eura a vytváří společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP).

• Jak Maastricht změnil Evropu (multimediální přehled)

K EU přistupují Rakousko, Finsko a Švédsko. Patnáct členských států nyní zahrnuje území téměř celé západní Evropy.

Od roku 1996 zasedá Evropská rada nejméně čtyřikrát ročně. Před tímto datem byla požadována pouze dvě zasedání ročně.

Evropská rada schvaluje vytvoření Euroskupiny, tedy neformálního orgánu, který sdružuje ministry financí zemí, jejichž měnou je euro. První zasedání Euroskupiny se koná 4. června 1998 na lucemburském zámku Château de Senningen.

• Euroskupina

Amsterodamskou smlouvou je vytvořen prostor svobody, bezpečnosti a práva a do práva EU je začleněna Schengenská dohoda. Smlouva rovněž pozměňuje úlohu generálního tajemníka Rady, který se stává i vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Dne 1. ledna 2002 přicházejí do oběhu eurobankovky a euromince, které nahrazují národní měny.

Niceská smlouva zavádí reformu institucí EU s cílem připravit budoucí rozšíření EU na 27 členských států. Součástí reformy Rady je rozšíření oblastí, v nichž se používá hlasování kvalifikovanou většinou, a zavedení zásady posílené spolupráce mezi členskými státy.

Od října 2003 se všechna formální zasedání Evropské rady konají v Bruselu.

V prohlášení č. 22 k Niceské smlouvě se stanoví, že jakmile se EU rozšíří na 18 členských států, budou všechna zasedání Evropské rady probíhat v Bruselu.

K EU přistupuje najednou 10 nových zemí: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Jedná se o nejrozsáhlejší rozšíření EU, pokud jde o počet obyvatel i zemí.

EU má nyní 25 členských států.

Členy EU se stávají Bulharsko a Rumunsko, čímž se počet členských států zvyšuje na dvacet sedm.

Na neformálním zasedání konaném 19. listopadu 2009 v Bruselu se hlavy států a předsedové vlád členských zemí EU jednomyslně shodují na tom, že prvním stálým předsedou Evropské rady bude jmenován Herman Van Rompuy.

• Prohlášení Hermana Van Rompuye

V platnost vstupuje Lisabonská smlouva, která reformuje strukturu EU a způsob jejího fungování.

Hlasování kvalifikovanou většinou se opět rozšiřuje na další oblasti.

Evropská rada se stává jedním z orgánů EU, v jehož čele stojí stálý předseda. Do té doby byla Evropská rada neformálním subjektem a funkce předsedy Evropské rady funkcí neoficiální. Zastával ji prezident nebo předseda vlády členského státu, který v daném období vykonával rotující předsednictví v Radě Evropské unie.

• Úloha předsedy Evropské rady
• Lisabonská smlouva: Utváření EU tak, jak ji známe dnes (multimediální přehled)

Zasedání Evropské rady naposledy předsedá prezident nebo předseda vlády členského státu vykonávajícího rotující předsednictví Rady.

Zasedání Evropské rady v prosinci 2009 předsedá švédský předseda vlády Fredrik Reinfeldt.

• Závěry Evropské rady – Brusel 10. a 11. prosince 2009

Na zasedání Evropské rady ve dnech 1. a 2. března 2012 podepisují představitelé 25 zemí EU Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii.

Smlouva vstupuje v platnost 1. ledna 2013 a oficiálně ustavuje eurosummit. Organizace eurosummitu a úloha jeho předsedy je stanovena v článku 12 uvedené smlouvy.

• Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii

Herman Van Rompuy je podruhé zvolen předsedou Evropské rady na období od 1. června 2012 do 30. listopadu 2014.

V roce 2012 získává EU Nobelovu cenu míru za prosazování míru, usmíření, demokracie a lidských práv v Evropě.

Norský výbor pro Nobelovu cenu uvádí jako motivaci pro udělení Nobelovy ceny míru Evropské unii skutečnost, že EU fungovala jako stabilizační prvek při přeměně velké části Evropy z kontinentu válek v kontinent míru.

Chorvatsko se po Slovinsku stává druhou zemí bývalé Jugoslávie, která přistupuje k EU.

EU má nyní 28 členských států.

Donald Tusk nastupuje po Hermanu Van Rompuyovi do funkce předsedy Evropské rady. Jeho funkční období potrvá od 1. prosince 2014 do 31. května 2017.

• Vyjádření předsedy Tuska u příležitosti slavnostního převzetí funkce, 1. prosince 2014
• Životopis předsedy Evropské rady Donalda Tuska

Donald Tusk byl opětovně zvolen předsedou Evropské rady na druhé funkční období v délce dvou a půl roku – od 1. června 2017 do 30. listopadu 2019.

• Donald Tusk opětovně zvolen předsedou Evropské rady (tisková zpráva, 9. března 2017)

V návaznosti na výsledek referenda, které se ve Spojeném království konalo dne 23. června 2016 a v němž se občané této země vyslovili pro odchod z Evropské unie, Spojené království formálně oznámilo Evropské radě svůj záměr vystoupit z EU.

Evropská rada v reakci na oznámení učiněné Spojeným královstvím přijala prohlášení.

Litujeme, že Spojené království přestane být členem Evropské unie, avšak na proces, který nyní bude následovat, jsme připraveni. (...) V průběhu těchto jednání bude Unie postupovat jako jeden celek a bude hájit své zájmy. Naší první prioritou bude minimalizovat nejistotu, kterou rozhodnutí Spojeného království vyvolalo u našich občanů, podniků a členských států.

Evropská rada, 29. března 2017

• Dopis s oznámením podle článku 50, 29. března 2017
• Vztahy EU se Spojeným královstvím (souvislosti)

Donalda Tuska ve funkci předsedy Evropské rady nahradil Charles Michel. Jeho funkční období potrvá od 1. prosince 2019 do 31. května 2022.

• Projev předsedy Charlese Michela při slavnostním předávání funkce s odstupujícím předsedou Donaldem Tuskem

V návaznosti na celostátní referendum konané dne 23. června 2016 a poté, co obě strany v lednu 2020 ratifikovaly dohodu o vystoupení, Spojené království odchází z Evropské unie.

Charles Michel byl opětovně zvolen předsedou Evropské rady na druhé funkční období v délce dvou a půl roku – od 1. června 2022 do 30. listopadu 2024.

• Charles Michel opětovně zvolen předsedou Evropské rady (tisková zpráva, 24. března 2022)

António Costa nahradil Charlese Michela ve funkci předsedy Evropské rady. Jeho funkční období potrvá od 1. prosince 2024 do 31. května 2027.

• Projev předsedy Antónia Costy při slavnostním předávání funkce s odstupujícím předsedou Charlesem Michelem