Rada a Evropský parlament dosáhly výrazného posunu v reformě azylového a migračního systému EU

Tisková zpráva byla dne 21. prosince aktualizována.

Španělské předsednictví Rady a Evropský parlament dosáhly dohody o hlavních politických prvcích pěti klíčových nařízení, která důkladně zrevidují právní rámec EU v oblasti azylu a migrace.

EU plní svůj slib zlepšit azylový a migrační systém. Občané v celé EU žádají, aby se jejich vlády zabývaly migrační výzvou, a dnešek představuje v tomto ohledu významný krok. Tato reforma je klíčovým dílkem mozaiky. EU je však nadále odhodlána řešit i základní příčiny migrace, spolupracovat se zeměmi původu a tranzitu a řešit problém převaděčství migrantů.

Fernando Grande-Marlaska Gómez, španělský ministr vnitra

Pět právních předpisů EU, na nichž se španělské předsednictví a Parlament dohodly, se týká všech fází řízení azylu a migrace, což obnáší mimo jiné prověřování nelegálních migrantů při jejich příjezdu do EU, odebírání biometrických údajů, postupů pro podávání a vyřizování žádostí o azyl, jež rovněž posilují práva žadatelů, pravidel pro určení členského státu odpovědného za vyřizování žádosti o azyl a spolupráce a solidarity mezi členskými státy a řešení krizových situací včetně případů účelového využívání migrantů.

Nová pravidla po přijetí zvýší účinnost evropského azylového systému a zvýší solidaritu mezi členskými státy tím, že umožní snížit zatížení členských států, do nichž přichází většina migrantů.

Nařízení o azylovém řízení

Nařízením o azylovém řízení se zavádí společné řízení, které musejí členské státy uplatňovat v případě žádostí o mezinárodní ochranu. Zefektivňuje procesní opatření a stanoví normy pro práva žadatelů o azyl, včetně práva na bezplatné právní poradenství ve správním řízení.
Nařízení rovněž stanoví jasné povinnosti žadatelů, pokud jde o spolupráci s orgány v průběhu celého řízení.

Řízení na hranicích

V nařízení o azylovém řízení je zavedeno povinné řízení na hranicích, jehož účelem je na vnějších hranicích EU rychle posoudit, zda žádosti o azyl nejsou nedůvodné nebo nepřípustné. Osoby, na které se vztahuje azylové řízení na hranicích, nejsou oprávněny vstoupit na území členského státu. Rovněž budou muset pobývat v blízkosti vnějších hranic nebo v tranzitních prostorech nebo v jejich blízkosti nebo na jiných určených místech na území země (v souladu se zárukami a podmínkami směrnice o podmínkách přijímání).

Řízení na hranicích se použije v případě, že žadatel o azyl podá žádost na hraničním přechodu na vnějších hranicích po zadržení v souvislosti s nedovoleným překročením hranic a po vylodění na území členského státu po pátrací a záchranné operaci na moři. Pro členské státy je toto řízení povinné, pokud žadatel představuje hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, uvedl orgány v omyl tím, že poskytl nepravdivé informace nebo informace zatajil, a pokud má žadatel státní příslušnost země, u níž je míra uznaných žádostí nižší než 20 %. Nezletilé osoby bez doprovodu budou z řízení na hranicích vyloučeny, pokud nepředstavují bezpečnostní hrozbu.

Zavádí se systém stanovení priorit s cílem vyjasnit, které kategorie žádostí musí být pro účely připuštění do řízení na hranicích posouzeny přednostně. Přednost by měly mít žádosti nezletilých žadatelů a jejich rodinných příslušníků. Členské státy musí rovněž zavést mechanismus, jenž bude v souvislosti s řízením na hranicích sledovat dodržování základních práv.

Přiměřená kapacita

Členské státy musí vytvořit odpovídající kapacitu, pokud jde o přijímání a lidské zdroje, která jim umožní kdykoli provést řízení na hranicích a vykonat u určeného počtu žádostí rozhodnutí o navrácení.

Na úrovni EU činí tato přiměřená kapacita 30 000. Přiměřená kapacita každého členského státu bude stanovena prostřednictvím vzorce založeného na počtu nedovolených překročení hranic a počtu odepření vstupu za tříleté období. Maximální počet žádostí o azyl, které musí členský stát každoročně posoudit v rámci řízení na hranicích, bude čtyřnásobek odpovídajícího limitu jeho kapacity.

Zásada bezpečné třetí země

Rozhodující orgány příslušné k posuzování žádostí o mezinárodní ochranu mohou žádost odmítnout jako nepřípustnou, pokud se na ni vztahuje zásada bezpečné třetí země. Třetí zemi lze označit za bezpečnou pouze v případě, že je splněn přísný soubor kritérií. Musí být například zaručena ochrana života a svoboda žadatele a žadatel musí být chráněn před navrácením. Rovněž je důležité, aby mezi žadatelem a dotčenou třetí zemí existovala vazba, jež představuje přijatelný důvod pro odchod žadatele do této země.

Nařízení o řízení azylu a migrace

Změna dublinských pravidel

Nařízení o řízení azylu a migrace nahradí stávající dublinské nařízení. Dublinské nařízení stanoví pravidla pro určení, který členský stát je příslušný k posouzení žádosti o azyl (což může vést k přemístění žadatele o azyl do jiného členského státu, než ve kterém pobývá). Nařízení o řízení azylu a migrace objasní kritéria příslušnosti a zefektivní pravidla pro přemístění žadatele.

Podle nového nařízení musí žadatelé o azyl podat žádost v členském státě prvního vstupu nebo oprávněného pobytu. Jsou-li však splněna určitá kritéria, může být k vyřízení žádosti o azyl příslušný jiný členský stát. Pokud je žadatel držitelem diplomu (který není starší 6 let) vzdělávací instituce členského státu EU, bude k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podle dohodnutých pravidel příslušný právě tento členský stát.

Kritérium zaměřené na sloučení žadatelů s jejich rodinnými příslušníky bude navíc rozšířeno tak, aby kromě rodinných příslušníků požívajících mezinárodní ochrany zahrnovalo i ty, kteří pobývají v některé ze zemí na základě povolení k dlouhodobému pobytu v EU nebo získali občanství, a na novorozence.

Vnitrostátní strategie a strategie EU

Aby členské státy zajistily, že budou schopny provozovat účinný azylový a migrační systém, který bude v souladu s právem EU a mezinárodními právními závazky, musí zavést vnitrostátní strategie. V zájmu zajištění jednotného přístupu v rámci vnitrostátních plánů vypracuje Komise svou vlastní pětiletou evropskou strategii řízení azylu a migrace.

Předcházení zneužívání systému a druhotnému pohybu

Toto nařízení omezuje důvody pro zánik nebo přenesení odpovědnosti mezi členskými státy. Omezuje možnosti žadatele zvolit si členský stát, v němž podá žádost, a odrazuje tak od druhotného pohybu (tj. případ, kdy se migrant přestěhuje z první země, do které přijel, a žádá o ochranu nebo trvalé přesídlení jinde).

Nové nařízení změnilo lhůty pro dobu, po kterou je daná země příslušná k vyřízení žádosti:

• členský stát prvního vstupu bude příslušný k posouzení žádosti o azyl po dobu 20 měsíců, tedy déle, neboť v současnosti je příslušný 12 měsíců;
• dojde-li k prvnímu vstupu po pátrací a záchranné operaci na moři, je doba pro povinnost vyřídit žádost 12 měsíců;
• jestliže členský stát během řízení na hranicích žadatele odmítne, jeho příslušnost v případě této osoby (pokud bude podána obnovená žádost) po 15 měsících skončí.

Jestliže bude některá země chtít přemístit určitou osobu do členského státu, který je v případě této osoby příslušný, a tato osoba se bude skrývat (např. aby se přemístění vyhnula), dojde po třech letech k přenesení příslušnosti na přemisťující členský stát.

S cílem zjednodušit stávající složité řízení o přijetí zpět, jehož cílem je přemístění žadatele zpět do členského státu příslušného k posouzení žádosti, nové nařízení o řízení azylu a migraci zavede jednoduché oznámení o přijetí zpět. Tento postup se použije, pokud již byla příslušnost stanovena a lze ji snadno ověřit v systému Eurodac.

Nový mechanismus solidarity

Aby se vnesla rovnováha do současného systému, kdy je k posouzení drtivé většiny žádostí o azyl příslušných jen několik členských států, zavádí se nový mechanismus solidarity. Nová pravidla kombinují povinnou solidaritu s cílem podpořit členské státy, které nemají kapacitu pro zvládání vysokého počtu nelegálních vstupů na jejich území, s flexibilitou pro členské státy, pokud jde o volbu jejich příspěvků. Jejich příspěvky mohou mít podobu relokací žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany, finančních příspěvků, a to i ve třetích zemích, nebo alternativních solidárních opatření, jako je vyslání pracovníků nebo opatření k budování kapacit. Rozhodnutí o druhu solidarity je plně na uvážení členských států. Žádný členský stát nebude mít povinnost provádět relokace. Provádění mechanismu solidarity bude koordinovat koordinátor solidarity EU.

Bude určen minimální roční počet relokací z členských států, na jejichž území většina žadatelů vstupuje do EU nebo žádá o azyl, do členských států, které tak velký počet vstupů nezaznamenávají. Tento počet je stanoven na 30 000 a minimální roční částka na finanční příspěvky bude stanovena na 600 milionů EUR. Tyto číselné hodnoty lze zvýšit, pokud to bude nezbytné, a také se zohlední situace, kdy by se předpokládalo, že solidarita nebude v nadcházejícím roce zapotřebí.

S cílem kompenzovat případný nedostatečný počet příslibů týkajících se relokace budou mít členské státy, které využívají solidarity, jako sekundární solidární opatření k dispozici kompenzace v oblasti příslušnosti. To znamená, že daný přispívající členský stát převezme příslušnost k posouzení určitých žádostí o azyl podané osobou, která by byla za normálních okolností přemístěna do příslušného členského státu (členského státu využívajícího pomoci). Tento systém bude povinný, jestliže budou přísliby týkající se relokace nižší než 60 % celkové potřeby zjištěné Radou na daný rok nebo nedosáhnou počtu stanoveného v nařízení (30 000).

Prověřování nelegálních migrantů

Dalším pilířem paktu je nařízení o prověřování. Jeho cílem je posílit kontroly osob na vnějších hranicích. Zajišťuje rovněž rychlé stanovení správného postupu – jako je návrat do země původu nebo zahájení azylového řízení – v případě, že na území EU vstoupí osoba, která nesplňuje správné podmínky vstupu.

Prověření bude zahrnovat určení totožnosti, zdravotní a bezpečnostní kontrolu, sejmutí otisků prstů a registraci v databázi Eurodac. Mělo by být provedeno v blízkosti vnějších hranic nejpozději do sedmi dnů.

Nařízení se bude vztahovat na osoby zadržené v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice pozemní, námořní nebo vzdušnou cestou, osoby vyloděné po záchranné operaci na moři a osoby, které podaly žádost o mezinárodní ochranu na hraničních přechodech na vnějších hranicích nebo v tranzitních prostorech, aniž by splňovaly podmínky pro vstup. Vztahuje se rovněž na osoby zadržené na území EU, které unikly kontrolám na vnějších hranicích (v takovém případě by prověřování mělo být provedeno do 3 dnů).

Osoby, které procházejí prověřovacím řízením, nejsou oprávněny ke vstupu na území členského státu a musí zůstat k dispozici orgánům v místě prověřování. Mohou být zajištěny, a to v souladu s podmínkami a zárukami stanovenými v platných právních předpisech EU.

Rada a Evropský parlament se dohodly, že členské státy budou muset zavést nezávislý mechanismus pro sledování dodržování základních práv během prověřování.

Eurodac: budování biometrické databáze pro migraci

Rada a Parlament se rovněž dohodly na rozšíření databáze otisků prstů Eurodac. Aktualizace nařízení o Eurodacu umožní lépe řešit nelegální pohyb a monitorovat pohyb žadatelů o azyl a neoprávněně pobývajících osob v celé EU. Změny, na nichž se spolunormotvůrci dohodli, zejména umožňují namísto registrace žádostí registraci jednotlivýchžadatelů o azyl. To orgánům umožní lépe identifikovat osoby, které podávají více žádostí. Díky tomu bude snazší určit členský stát odpovědný za zpracování žádosti o azyl a sledovat druhotný pohyb.

Rozšíření systému Eurodac

Systém Eurodac bude rozšířen o další biometrické údaje, jako jsou zobrazení obličeje. Mezi další osobní údaje, které budou shromažďovány, patří jméno dané osoby, datum narození, státní příslušnost a datum a místo podání žádosti o mezinárodní ochranu.

Kromě údajů o žadatelích o azyl budou v databázi uchovávány i údaje o osobách, které v zemi pobývají neoprávněně, vstoupily do EU nelegálně, jakož i osoby vyloděné po pátracích a záchranných operacích.

Shromažďování biometrických údajů bude napříště povinné pro osoby, jež dosáhly alespoň šesti let věku, zatímco podle stávajících pravidel je tato hranice stanovena na 14 let.

Registrace osob požívajících dočasné ochrany

Spolunormotvůrci rovněž dosáhli dohody o návrhu členských států na registraci osob požívajících dočasné ochrany. Tím, že údaje o osobách požívajících dočasné ochrany budou registrovány v systému Eurodac, a nikoliv v ad hoc registračních systémech, se zajistí, že dané osoby budou požívat záruk a ochrany stanovených v tomto nařízení, zejména pokud jde o omezenou dobu uchovávání údajů.

Toto nové ustanovení se nebude vztahovat na ukrajinské uprchlíky požívající dočasné ochrany v rámci stávajícího režimu.

Spolunormotvůrci se rovněž dohodli, že systém Eurodac by měl být využíván na podporu provádění programů pro přesídlování. Tyto programy poskytují legální a bezpečné cesty k ochraně v EU. Podle dohodnutých ustanovení proto budou osoby, které byly přesídleny v rámci vnitrostátních programů nebo programů EU pro přesídlování, registrovány v systému Eurodac.

Používání systému Eurodac pro účely vymáhání práva

Další aktualizace se týká zaznamenávání hrozeb, které představuje určitá osoba pro bezpečnost členského státu. V určitých situacích tak bude nutné zaznamenat, zda z bezpečnostních kontrol vyplynulo, že by daná osoba mohla představovat hrozbu pro vnitřní bezpečnost země.

Donucovací orgány budou mít navíc možnost nahlížet do databáze Eurodac za účelem prevence, odhalování nebo vyšetřování teroristických trestných činů nebo jiných závažných trestných činů. Podle nových pravidel budou mít donucovací orgány přístup do systému Eurodac za účelem nahlédnutí bez předchozí kontroly ve vnitrostátních databázích a v automatizovaných databázích otisků prstů ostatních členských států.

Doba uchování údajů

Stejně jako je tomu ve stávajícím rámci, budou údaje týkající se žadatelů o mezinárodní ochranu uchovávány v systému Eurodac po dobu deseti let. Spolunormotvůrci se rovněž dohodli, že by neměla existovat lhůta pro uchovávání statistik, které budou uchovávány anonymizovaným způsobem.

Podpora členským státům čelícím migrační krizi

Pátá část paktu je nový právní předpis, který stanoví rámec umožňující členským státům řešit krizové situace v oblasti azylu a migrace. Jednak budou oprávněny upravit některá pravidla, například pokud jde o registraci žádostí o azyl nebo azylové řízení na hranicích, jednak budou moci požádat EU a ostatní členské státy o solidární a podpůrná opatření.

Tato výjimečná opatření a solidární podpora vyžadují povolení Rady.

Navrhovaný nový předpis rovněž obsahuje pravidla pro řešení dopadů situace, kdy jsou migranti využíváni k politickým účelům, tedy v případě, že zahraniční státní subjekty využívají migrační toky k destabilizaci EU a jejích členských států.

Mimořádná opatření v krizových situacích

V krizové situaci nebo v případě zásahu vyšší moci mohou být členské státy oprávněny se od některých pravidel týkajících se azylového řízení a řízení o navrácení odchýlit. V tomto ohledu může být například registrace žádosti o mezinárodní ochranu dokončena nejpozději čtyři týdny – tedy nikoliv 7 dní – poté, co byla žádost podána, čímž se sníží zátěž přetížených vnitrostátních správních orgánů. Pokud jde o krizovou situaci, může členský stát rovněž požádat o změnu kritérií pro posouzení žadatele v řízení na hranicích (např. zvýšení prahové hodnoty pro míru uznávání na 50 %).

V krizové situaci by členské státy mohly uplatnit i další výjimku – nemusely by přijímat zpět žadatele o azyl z jiné země EU, jak by tomu bylo za normálních okolností.

Solidarita se zeměmi, které čelí krizové situaci

Členský stát, který čelí krizové situaci, může požádat o solidární příspěvky od jiných zemí EU. Tyto příspěvky jsou podobné příspěvkům dohodnutým v rámci nařízení o řízení azylu a migrace, tj. relokace žadatelů o azyl nebo osob požívajících mezinárodní ochrany z členského státu v krizové situaci do přispívajících členských států, kompenzace v oblasti příslušnosti a finanční příspěvky nebo alternativní solidární opatření.

Další kroky

V návaznosti na dnešní předběžnou dohodu bude v nadcházejících týdnech pokračovat práce na technické úrovni s cílem vymezit podrobnosti nových nařízení.

Poté bude předběžná dohoda předložena k potvrzení zástupcům členských států (Coreperu).

Souvislosti

Všech pět nařízení, která jsou součástí dnešní politické dohody, náleží do nového paktu o migraci a azylu, který Komise navrhla dne 23. září 2020. Rada dosáhla svého postoje k těmto pěti právním předpisům v červnu 2022, červnu 2023 a říjnu 2023 a od té doby jedná s Evropským parlamentem s cílem dohodnout se na společném postoji.

• Migrační a azylová politika EU (souvislosti)
• Azylová pravidla EU (souvislosti)