Rozhovor s Jimem Cloosem
1. Z Lucemburska do SSSR: raná léta Jima Cloose
V této první kapitole Jim Cloos rekapituluje svá raná léta a své zkušenosti z doby, kdy jako zahraniční student pobýval ve Spojeném království, SSSR a Francii. Tyto události formovaly jeho profesní dráhu a přivedly ho k tomu, aby svůj život zasvětil lucemburské diplomacii a evropským ideálům.
2. Lucemburská diplomacie ve službách Evropy
Formativní zkušeností bylo pro Jima Cloose jeho působení v lucemburském diplomatickém sboru (1981–1985). V této kapitole Jim Cloos vzpomíná na své první kroky v době, kdy se začal věnovat evropským záležitostem a jednáním, a na některé ze svých mentorů a připomíná rovněž význam Evropské unie pro Lucembursko.
3. První kroky v evropských institucích: Delorsova Komise
V roce 1985 začal Jim Cloos pracovat v Evropské komisi v kabinetu Nicolase Mosara. Byl přímým účastníkem dění v době přistoupení Španělska a Portugalska k Evropským společenstvím a zabýval se rovněž otázkami souvisejícími s havárií v Černobylu v roce 1986. Tato kapitola nám přibližuje zkušenosti, které Jim Cloos získal během svého působení v první Delorsově Komisi.
4. Maastrichtská smlouva z lucemburské perspektivy
Maastrichtská smlouva, oficiálně zvaná Smlouva o Evropské unii, představovala začátek nové etapy v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, neboť Evropským společenstvím, která existovala do té doby, dodala politický rozměr. Jim Cloos byl v té době diplomatem na Stálém zastoupení Lucemburska, kde vykonával úlohu zástupce ve Skupině Antici. V této kapitole popisuje jednání z pohledu lucemburského předsednictví. Rekapituluje úlohu Komise, členských států a Coreperu, jakož i spolupráci s generálním sekretariátem Rady.
5. Vedoucí kabinetu v Santerově Komisi
V roce 1993 se Jim Cloos vrátil do Evropské komise ve funkci vedoucího kabinetu komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova Reného Steichena. V roce 1995 se stal vedoucím kabinetu předsedy Evropské komise Jacquese Santera.Vzpomíná zde na některé klíčové momenty z této doby, zejména na odstoupení Santerovy Komise v roce 1999 poté, co byla obviněna z korupce. Jim Cloos byl blízkým spolupracovníkem Jacquese Santera a podává portrét tohoto lucemburského politika.
6. Řešení problematiky transatlantických vztahů po 11. září 2001
V roce 2001 začal Jim Cloos působit v Radě. V této kapitole hovoří o své první funkci v Radě, jíž byla funkce ředitele pro transatlantické vztahy. Popisuje vztahy Rady se Spojenými státy v období po 11. září 2001 a během mandátu Javiera Solany jakožto generálního tajemníka Rady a vysokého představitele EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
7. Ředitelství pro obecnou politiku v Radě EU
Ředitelství pro obecnou politiku (DQPG) bylo oddělením spadajícím pod kancelář generálního tajemníka. Odpovídalo za koordinaci činnosti Coreperu I a II a Rady pro obecné záležitosti, jakož i za vypracovávání návrhů závěrů Evropské rady. Jim Cloos převzal jeho vedení v roce 2006. V roce 2010 se toto ředitelství transformovalo v generální ředitelství pro obecnou a institucionální politiku (GIP). Tato kapitola popisuje úlohu a historii tohoto útvaru a změny, které vyplynuly z Lisabonské smlouvy. Jim Cloos se v letech 2006 až 2020 zúčastnil všech zasedání Evropské rady. Dělí se zde o své zkušenosti s působením v uvedené funkci a popisuje zákulisí fungování Evropské rady, včetně procesu vypracovávání návrhů jejích závěrů.
8. Generální sekretariát Rady na počátku nového století
V této kapitole Jim Cloos popisuje, jak se v generálním sekretariátu Rady vyvíjely řídicí a administrativní postupy. Vysvětluje, jak se tato instituce v průběhu času přizpůsobovala novým potřebám, například vytvořením samostatného oddělení pro přípravu nadcházejících předsednictví. Na základě svých zkušeností z jednotlivých institucí nastiňuje administrativní kulturu, která je specifická pro generální sekretariát Rady.
9. Systém EU: demokratická unie demokratických států
Jim Cloos popisuje specifičnost struktury Evropské unie a hovoří o komplementaritě a rovnováze mezi jejími institucemi. Vysvětluje rozdíl mezi unijními, mezivládními a smíšenými pravomocemi, čímž objasňuje flexibilitu systému EU.
10. Období existenčních krizí
Od roku 2008 se EU potýká s celou řadou závažných výzev, počínaje finanční a migrační krizí, přes mimořádnou pandemickou situaci v roce 2020 až po válku na Ukrajině a následnou energetickou krizi. Jim Cloos vysvětluje, jak EU na tyto situace reagovala a jak se z nich poučila. Zejména popisuje, jak evropské instituce koordinovaly reakci na krizi COVID-19 a využívání nástrojů EU k řešení otázek politiky, která nespadá do unijních pravomocí. Hovoří o umění kompromisu, které je specifickým rysem DNA Evropské unie.
Naposledy aktualizováno: 10. ledna 2024