Orální historie
Rozhovory se zaměřují na profesní zkušenosti daných osobností, ale i na fungování či postupy Rady a jejího generálního sekretariátu. Inspirací pro tento projekt archivního oddělení Rady byly archivy dalších institucí EU, které s vytvářením programů orální historie již začaly.
Annalisa Giannellová
Annalisa Giannellová nastoupila do Rady v roce 1972 a unijním institucím zasvětila celou svou profesní dráhu. V roce 1994 byla jednou z prvních, kdo začali pracovat v tehdy vytvořeném oddělení společné zahraniční a bezpečnostní politiky. V roce 1999 se stala ředitelkou pro bezpečnostní a obrannou politiku. V roce 2003 byla jmenována osobní zástupkyní vysokého představitele Javiera Solany pro otázky nešíření a odzbrojení. Byla zástupkyní generálního tajemníka Evropského konventu.
Annalisa Giannellová nás během rozhovoru provází vývojem Rady EU a jejího generálního sekretariátu. Prostřednictvím vzpomínek na klíčové okamžiky své kariéry – první rozšíření EU, Maastrichtská smlouva, utváření společné zahraniční a bezpečnostní politiky a Evropský konvent – nám nabízí zasvěcený pohled na některé aspekty vnitřního fungování Rady a vyzdvihuje důležité osoby, které se na něm podílely.
Pierre de Boissieu
Pierre de Boissieu, význačný představitel francouzské a evropské diplomacie, zastával v průběhu své profesní dráhy v unijních institucích hned několik klíčových funkcí.
Rozhovor nabízí jedinečné ohlédnutí za léty strávenými prací v unijních institucích, ať už ve funkci generálního tajemníka Rady, kdy dohlížel na projednávání zásadních návrhů, nebo ve Výboru stálých zástupců. Pierre de Boissieu nás svým příběhem provází zákulisím zasedání a jednání na vysoké úrovni, které jsou součástí evropské diplomacie. Přináší nám také svůj osobní pohled na Evropskou unii a zamýšlí se nad její minulostí i budoucím vývojem.
Kromě let strávených v Radě se Pierre de Boissieu zmiňuje i o svém rozhodujícím zapojení do jednání o Maastrichtské smlouvě, jež pro Evropskou unii představovala historický okamžik. Právě tehdy navrhl koncept tzv. pilířové struktury, a přímo se tak podílel na utváření institucionálního uspořádání Evropské unie.
Rozhovor nám umožňuje lépe pochopit výzvy, kterým čelil, i jeho diskrétní a současně rozhodující vliv v rámci evropské integrace.
Liliane Simonová
V kariéře Liliane Simonové se odrážejí desetiletí, kdy se formovala evropská integrace. Od začátku svého působení v Evropském společenství uhlí a oceli a v Evropském společenství pro atomovou energii a během své dlouhé profesní kariéry v rámci Rady byla přímým svědkem klíčových okamžiků, kdy docházelo k zásadním institucionálním změnám.
Jako tajemnice tří generálních tajemníků a poté jako tisková referentka měla možnost zblízka sledovat krize, jednotlivé vlny rozšíření a účastnit se jednání, která utvářela Evropu.
Její svědectví nabízí vzácný pohled na každodenní práci a přibližuje lidskou rovinu evropského rozhodování.
Jim Cloos
Jim Cloos do Generálního sekretariátu Rady EU nastoupil v roce 2001 jako ředitel pro transatlantické vztahy. Od roku 2006 byl ředitelem pro obecné záležitosti a v roce 2010 se ujal funkce generálního ředitele pro obecnou a institucionální politiku.
Jakožto klíčový „zákulisní“ aktér Jim Cloos patnáct let zajišťoval koordinaci a podporu pro zasedání Evropské rady a byl jedním z mála úředníků, kteří mohli být během zasedání přítomni v jednacím sále.
Charles Elsen
Charles Elsen se dne 7. února 1994 stal prvním generálním ředitelem generálního ředitelství pro spravedlnost a vnitřní věci Rady Evropské unie.
Tuto pozici zastával do roku 2004 a ve výkonu některých funkcí pokračoval i v první polovině roku 2005 během lucemburského předsednictví EU.
Naposledy aktualizováno: 28. května 2026