Jednotný mechanismus pro řešení krizí
Účelem jednotného mechanismu pro řešení krizí je zajistit, aby problémy bank, které se ocitnou na pokraji úpadku, byly řádně vyřešeny s co nejmenšími náklady pro daňové poplatníky a reálnou ekonomiku.
Působnost
Jakmile veškerá pravidla jednotného mechanismu pro řešení krizí vstoupí v platnost, budou se vztahovat na banky v členských státech eurozóny a v těch zemích EU, které se rozhodnou být součástí bankovní unie.
Struktura
Jednotný mechanismus pro řešení krizí je důležitým prvkem evropské bankovní unie a tvoří jej:
- Jednotný výbor pro řešení krizí, což je orgán na úrovni EU, a
- Jednotný fond pro řešení krizí, financovaný bankovním sektorem.
Hlavní cíle
- posílit důvěru v bankovní sektor,
- zabránit bankovní panice a šíření problémů,
- oslabit nežádoucí vazbu mezi bankami a státy na minimum,
- odstranit roztříštěnost na vnitřním trhu finančních služeb.
Jak funguje jednotný mechanismus pro řešení krizí (Infografika)
1. Jednotný výbor pro řešení krizí
Tento výbor je hlavním rozhodovacím orgánem jednotného mechanismu pro řešení krizí a jako takový:
- rozhoduje o programech řešení krize pro banky na pokraji úpadku (včetně toho, jakým způsobem se má jejich situace řešit a zda má být použit Jednotný fond pro řešení krizí);
- je bezprostředně odpovědný za vytvoření a realizaci plánu řešení krize přeshraničních a velkých bank v bankovní unii, které jsou pod přímým dohledem Evropské centrální banky;
- odpovídá za všechny případy řešení krize bez ohledu na velikost dotyčné banky, pokud je zapotřebí použít prostředky z jednotného fondu;
- nese konečnou odpovědnost za všechny banky v bankovní unii, a tudíž své pravomoci může kdykoli uplatnit vůči kterékoli bance.
Složení jednotného výboru
Výbor se schází na výkonných nebo plenárních zasedáních.
| Výkonné zasedání výboru | Plenární zasedání výboru |
Členové s hlasovacím právem
| Členové s hlasovacím právem
|
Pozorovatelé
| Pozorovatelé
|
Rada jmenovala předsedkyni, místopředsedu a stálé členy Jednotného výboru pro řešení krizí v prosinci 2014.
Po vstupu nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí v platnost je funkční období první osoby v předsednické funkci tříleté a lze je jednou prodloužit o pět let. Funkční období místopředsedy a zbývajících čtyř stálých členů je pět let.
Rozhodování jednotného výboru
Výkonné zasedání výboru připravuje veškerá rozhodnutí o řešení krizí. Přijímá tato rozhodnutí v maximálním rozsahu v případě bank, za které je výbor bezprostředně odpovědný.
Plenární zasedání přijímá rozhodnutí obecnějšího charakteru:
- rozhodnutí o jednacím řádu;
- o ročním rozpočtu výboru;
- o investicích a personálních otázkách.
Kromě toho také rozhoduje o použití jednotného fondu, jestliže požadovaná podpora přesahuje určitý limit.
Povoluje fondu získávat finanční zdroje prostřednictvím výpůjček a mimořádných následných příspěvků.
2. Jednotný fond pro řešení krizí
Jednotný fond pro řešení krizí je fond, který byl zřízen na nadnárodní úrovni.
Bude používán k řešení krize bank, které se ocitnou na pokraji úpadku, po vyčerpání ostatních možností, mimo jiné poté, co k záchraně dotyčné banky přispějí její akcionáři a soukromí věřitelé.
Financován bude z příspěvků bankovního sektoru.
Fond bude vytvářen postupně během období 8 let. Prostředky v něm by měly dosáhnout alespoň 1 % pojištěných vkladů všech úvěrových institucí povolených ve všech členských státech bankovní unie. Očekává se, že se v něm nashromáždí přibližně 55 miliard eur.
Individuální příspěvky každé banky se budou vypočítávat na základě podílu celkového objemu jejích závazků (bez zahrnutí kapitálu a pojištěných vkladů) na úhrnných závazcích (bez zahrnutí kapitálu a pojištěných vkladů) všech úvěrových institucí povolených ve zúčastněných členských státech. Při jejich stanovování se bude rovněž přihlížet k rizikům, jež každá instituce podstupuje.
Jak fond funguje
Jednotlivé zúčastněné členské státy budou vybírat příspěvky od bank a převádět je do fondu.
Prostředky z fondu je možné čerpat za podmínky, že jsou uplatněna pravidla týkající se zapojení akcionářů a soukromých věřitelů do záchrany banky a že jsou dodržovány principy stanovené ve směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank a v nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí.
Tento přístup je nezbytný k naplnění jedné ze základních zásad bankovní unie, totiž že náklady spojené s úpadkem banky by mělo nést finanční odvětví, nikoli daňoví poplatníci.
Osmileté přechodné období
Na počátku se bude fond skládat z podfondů vytvořených na úrovni jednotlivých zúčastněných členských států. Tyto podfondy během osmiletého přechodného období postupně splynou. Prostředky uhrazené do podfondů budou v případě jejich použití ve stále větší míře sdíleny – v prvním roce bude sdíleno 40 %, ve druhém roce dalších 20 % a po zbývajících šest let se bude míra sdílení rovnoměrně zvyšovat, až nakonec národní podfondy zcela zaniknou.
Převádění a postupné sdílení prostředků upravuje samostatná mezivládní dohoda, kterou spolu členské státy účastnící se bankovní unie uzavřely. O tomto mechanismu rozhodla Rada, aby byla zajištěna co největší právní jistota s ohledem na právní a ústavní potřeby v některých členských státech.
Mezivládní dohodu podepsalo 21. května 2014 šestadvacet členských států (všechny země EU kromě Švédska a Spojeného království). V doprovodném prohlášení signatáři uvedli, že mají v úmyslu dokončit proces ratifikace této dohody tak, aby mohl Jednotný fond pro řešení krizí začít fungovat od 1. ledna 2016.
Ke dni 30. listopadu 2015 ratifikoval mezivládní dohodu o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí dostatečný počet členských států. Dohoda vstupuje v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy své ratifikační listiny uložili signatáři účastnící se bankovní unie, kteří reprezentují alespoň 90 % úhrnu vážených hlasů všech účastníků.
Členské státy mimo eurozónu, které dohodu podepsaly, budou muset práva a povinnosti z ní vyplývající dodržovat až od okamžiku, kdy se připojí k jednotnému mechanismu dohledu a jednotnému mechanismu pro řešení krizí.
- Dohoda o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí
-
Tento zdroj je v současné době k dispozici pouze v těchto jazycích:
-
Tento zdroj je v současné době k dispozici pouze v těchto jazycích:
-
Tento zdroj je v současné době k dispozici pouze v těchto jazycích:
Doplňující mechanismy financování
V prosinci 2013 přijali ministři financí EU prohlášení, v němž je uvedeno, že během počáteční fáze postupného vytváření fondu bude k dispozici překlenovací financování z vnitrostátních zdrojů založených na odvodech bank nebo z Evropského mechanismu stability v souladu s jeho stávajícími postupy.
Je to zapotřebí za účelem zajištění dostatečných finančních zdrojů pro fond v přechodném období.
V prosinci 2015 se členské státy, které se účastní bankovní unie, dohodly na zavedení systému překlenovacího financování: počínaje rokem 2016 uzavře každý zúčastněný členský stát s Jednotným výborem pro řešení krizí harmonizovanou dohodu o mechanismu úvěrů, čímž mu poskytne individuální úvěrovou linku, kterou zaštítí svůj podfond v rámci Jednotného fondu pro řešení krizí. To je zapotřebí k zajištění toho, aby fond řádně fungoval v případě možného úbytku finančních prostředků po řešení krize bank v dotčeném členském státě.
Dohodnutá maximální souhrnná výše úvěrových linek členských států eurozóny činí 55 miliard eur.
Úvěrové linky zúčastněných členských států by se měly využít až v krajním případě, pokud byly vyčerpány všechny ostatní zdroje financování dostupné podle pravidel bankovní unie.
Systém těchto úvěrových linek má zajišťovat ochranu daňových poplatníků a nebude mít výrazný dopad na finance členských států ve střednědobém horizontu, neboť částky čerpané v rámci úvěrových linek bude muset splatit bankovní sektor dotčené země.
Tento systém zajistí též rovná práva a povinnosti všech zúčastněných členských států a nevyplynou z něj žádné náklady pro země, jež se bankovní unie neúčastní.
Možné budou také dočasné převody mezi podfondy zúčastněných členských států.
Během přechodného období bude také vytvořen společný mechanismus jištění. Ten umožní fondu snadnější půjčování prostředků. Pomoc ze strany uvedeného mechanismu bude splacena z příspěvků bankovního sektoru.
Jednotný fond pro řešení krizí (Infografika)
Jak jednotný mechanismus pro řešení krizí funguje
Celý mechanismus sestává z těchto kroků:
1. Evropská centrální banka jako orgán dohledu Jednotnému výboru pro řešení krizí oznámí, že se některá banka ocitla na pokraji úpadku nebo u ní taková situace hrozí.
Toto rozhodnutí může přijmout z vlastního podnětu i jednotný výbor na svém výkonném zasedání, pokud informoval Evropskou centrální banku a ta na obdržené informace do tří dnů nezareagovala.
2. Výbor na svém výkonném zasedání rozhodne, zda je možné situaci vyřešit v rámci soukromého sektoru a zda je ve veřejném zájmu nezbytné režim řešení krize použít.
3. Nejsou-li podmínky pro použití režimu řešení krize splněny, dojde k likvidaci banky v souladu s vnitrostátním právem.
4. Jestliže podmínky splněny jsou, přijme výbor program řešení krize. V tomto programu je určeno, které nástroje se k řešení krize použijí a zda bude využit Jednotný fond pro řešení krizí. Výbor program řešení krize přijme a ihned jej předá Komisi.
5. Program vstoupí v platnost do 24 hodin od schválení výborem. Během této doby může Komise program řešení krize přijmout, nebo:
- vznést námitku proti těm jeho aspektům, u nichž měl výbor při přijímání určitý prostor pro vlastní uvážení;
- navrhnout Radě, aby proti němu vznesla námitku s odůvodněním, že režim řešení krize není ve veřejném zájmu nutný. V takovém případě rozhoduje Rada prostou většinou;
- navrhnout Radě, aby schválila podstatnou změnu výše prostředků z fondu pro řešení krizí v rámci programu řešení krize, nebo aby proti ní vznesla námitku (za podstatnou se považuje změna dosahující 5 % a více výše prostředků z fondu pro řešení krizí navržené výborem).
Rozhodne-li se Komise Radě navrhnout, aby vznesla námitku, musí svůj návrh předložit do 12 hodin od okamžiku, kdy výbor program řešení krize schválil, aby Rada mohla přijmout rozhodnutí během následujících 12 hodin.
Pokud Rada vznese námitku proti tomu, aby byl režim řešení krize vůči některé instituci uplatněn, dojde k likvidaci instituce v souladu s platným vnitrostátním právem.
6. Výbor poté zajistí, aby vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize přijaly nezbytná opatření k řešení krize.
Další aktéři v jednotném mechanismu pro řešení krizí
Rada EU
- jmenuje členy Jednotného výboru pro řešení krizí;
- stanoví (přijetím prováděcího aktu), jakým způsobem bude bankovní sektor hradit do jednotného fondu příspěvky předem;
- může v určitých případech vznést námitku proti konkrétnímu režimu řešení krize.
Evropská komise
Soudní judikatura EU vyžaduje, aby byl režim řešení krize přijatý výborem potvrzen orgánem EU.
V praxi to znamená, že Komise má za úkol příslušný program řešení krize buď potvrdit, nebo vznést námitku proti těm jeho aspektům, u nichž měl výbor určitý prostor pro vlastní uvážení.
Komise také může navrhnout, aby proti programu řešení krize vznesla námitku Rada, jestliže není splněno kritérium veřejného zájmu nebo jestliže došlo k podstatné změně výše prostředků z fondu, která má být použita.
Evropská centrální banka
Evropská centrální banka jakožto orgán dohledu nad bankami, které jsou součástí bankovní unie, oznamuje Jednotnému výboru pro řešení krizí, pokud se určitá banka ocitne na pokraji úpadku, nebo pokud hrozí, že taková situace nastane.
Vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize
Vnitrostátní orgány zúčastněných členských států jsou odpovědné za vytváření a přijímání plánů řešení krize u těch bank, které nespadají přímo pod jednotný výbor.
Kromě toho provádějí všechna rozhodnutí, která jim jsou určena, podle pokynů výboru.
Jestliže rozhodnutí výboru vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize nesplní, má výbor pravomoc adresovat svá výkonná rozhodnutí přímo dotčené bance, která se potýká s problémy.
Důvody vytvoření jednotného mechanismu pro řešení krizí
Jednotný soubor pravidel do určité míry sladil vnitrostátní právní předpisy členských států a pro řešení krizí stanovuje společné nástroje a pravomoci vnitrostátních orgánů. V určitém rozsahu však ponechává na uvážení vnitrostátních orgánů, jak budou tyto nástroje uplatňovat a jakým způsobem budou při řešení krizí využívat vnitrostátní mechanismy financování.
Jednotný mechanismus pro řešení krizí byl tedy vytvořen proto, aby pro řešení krizí bank na pokraji úpadku zajistil společný přístup a tím posílil stabilitu finančního sektoru ve zúčastněných členských státech.
Současně má zabránit rozšíření krizí do nezúčastněných členských států, a tím usnadnit fungování vnitřního trhu.
Jednotný mechanismus pro řešení krizí je dále zapotřebí k tomu, aby se odstranilo riziko, že v případě řešení krize přeshraniční bankovní skupiny budou členské státy přijímat samostatná a potenciálně nesourodá rozhodnutí, což může mít vliv na celkové náklady řešení krize.
Díky jednotnému fondu již také nebudou banky závislé na podpoře ze státních rozpočtů a nebudou se muset potýkat s rozdílnými přístupy členských států k využívání mechanismů financování. Lépe se tak rovněž předejde situacím, kdy by řešení krize banky prováděné na vnitrostátní úrovni mělo neúměrný dopad na reálnou ekonomiku.
V neposlední řadě byl nadnárodní systém pro řešení krizí zapotřebí k tomu, aby doplňoval systém dohledu na úrovni EU označovaný jako jednotný mechanismus dohledu. Zabrání se tím možnému napětí mezi Evropskou centrální bankou a vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize.
Jednotný mechanismus pro řešení krizí by tak měl posílit důvěru v bankovní sektor, zabránit bankovní panice a šíření problémů, oslabit nežádoucí vazbu mezi bankami a státy na minimum a odstranit roztříštěnost na vnitřním trhu finančních služeb.
Vstup v platnost
Ustanovení týkající se přípravy plánů řešení krize, shromažďování informací a spolupráce s vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize jsou platná ode dne 1. ledna 2015.
Ustanovení týkající se plánování řešení krize, včasného zásahu, opatření a nástrojů k řešení krize, včetně zapojení akcionářů a věřitelů do záchrany bank, se použijí od 1. ledna 2016.
Mezivládní dohoda o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí vstupuje v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy své ratifikační listiny uložili signatáři účastnící se jednotného mechanismu dohledu / jednotného mechanismu pro řešení krizí, kteří reprezentují 90 % úhrnu vážených hlasů všech zúčastněných členských států.