Azylová řízení a řízení na hranicích EU

Jak fungují azylová řízení v EU

Pakt o migraci a azylu vytváří společný rámec EU pro azyl a migraci. Jeho cílem je zajistit, aby byly žádosti o azyl vyřizovány v souladu se společnými normami v celé EU, čímž je systém účinnější a předvídatelnější.

Klíčovým aspektem paktu je nařízení o azylovém řízení, v němž je stanoveno, jakým způsobem se vyřizují žádosti o mezinárodní ochranu. Zavádí rovněž pravidla pro řízení na vnějších hranicích EU.

Společně tyto předpisy vymezují, jakým způsobem jsou žádosti registrovány a posuzovány, a stanovují práva a povinnosti žadatelů o azyl, zvláštní procesní záruky pro zranitelné osoby, jako jsou nezletilé osoby bez doprovodu, a případy, kdy se na hranicích uplatňují zvláštní postupy.

Pravidla EU stanovují rovněž zvláštní opatření pro krizové situace nebo zásahy vyšší moci, která umožňují za výjimečných okolností a po co nejkratší nezbytnou dobu uplatňovat určité odchylky.

Podání žádosti o azyl

V nařízení o azylovém řízení je stanoven postup pro posuzování žádostí o mezinárodní ochranu. Jeho cílem je zajistit, aby bylo azylové řízení spravedlivější a účinnější, a současně snížit motivaci osob k přesunům mezi zeměmi EU za účelem podání žádostí o azyl.

Nařízení stanovuje jasná pravidla a lhůty pro každou fázi řízení. Objasňuje jednotlivé kroky od vyjádření přání požádat o mezinárodní ochranu až po registraci a formální podání žádosti. Po registraci mají žadatelé na podání žádosti obvykle 21 dní. Rozhodnutí by mělo být zpravidla vydáno do šesti měsíců, ačkoli za určitých okolností lze tuto lhůtu až o dalších šest měsíců prodloužit. V rámci zrychleného řízení by mělo být rozhodnutí přijato do tří měsíců. Nařízení rovněž stanovuje lhůty pro posouzení toho, zda je žádost nepřípustná, a to v rozmezí od 10 dnů do dvou měsíců v závislosti na okolnostech.

Nařízení dále:

stanovuje povinnost žadatelů o azyl spolupracovat s příslušnými orgány a důsledky v případě, že tuto povinnost neplní,
stanovuje zvláštní procesní záruky pro zranitelné osoby, jako jsou nezletilé osoby bez doprovodu,
posiluje opatření k předcházení zneužívání a druhotnému pohybu, včetně zvláštních pravidel pro následné žádosti a pro osoby, které žádají o azyl ve více než jedné zemi EU,
objasňuje, kdy lze žádost považovat za nepřípustnou, včetně případů, kdy se uplatňují pojmy bezpečné třetí země nebo první země azylu,
úžeji propojuje azylové řízení a řízení o navrácení, aby mohlo být k zamítavému rozhodnutí o azylu připojeno rozhodnutí o navrácení a aby mohla být odvolání proti oběma rozhodnutím vyřízena ve stejných lhůtách.

Azylová řízení na hranicích

Azylové řízení na hranicích umožňuje zemím EU posuzovat určité žádosti o azyl přímo na vnějších hranicích EU nebo v jejich blízkosti, aniž by byl žadateli povolen vstup na území EU. Řízení je povinné ve zvláštních případech, včetně případů, kdy žadatel úmyslně uvedl orgány v omyl, je považován za riziko pro bezpečnost nebo veřejný pořádek nebo přichází ze země s nízkou mírou uznaných žádostí o mezinárodní ochranu, což znamená, že i šance na udělení mezinárodní ochrany jsou nízké.

Azylové řízení na hranicích může trvat až 12 týdnů. Pokud je žádost zamítnuta, žadatel podstoupí řízení o návratu na hranicích, které může trvat dalších 12 týdnů. Cílem tohoto řízení je usnadnit rychlý návrat osob, které nemají právo pobývat v EU.

Řízení na hranicích lze uplatnit pouze v případech, kdy má dotčený členský stát dostatečnou kapacitu včetně odpovídající infrastruktury a vyškoleného personálu pro zpracování žádostí o azyl a navracení. Odpovídající kapacita na úrovni EU je stanovena na 30 000 míst, která jsou dále rozdělena na vnitrostátní kapacity.

Azylová řízení a řízení o navrácení na hranicích spolu úzce souvisejí, řídí se však samostatnými pravidly EU. Řízení o návratu na hranicích je zavedeno nařízením o řízení o návratu na hranicích, které je součástí společných pravidel EU týkajících se navracení.

Práva a povinnosti žadatelů o azyl

Pravidla EU stanovují normy pro práva a povinnosti osob žádajících o mezinárodní ochranu a poskytují záruky v průběhu celého azylového řízení.

Žadatelé o azyl mají právo:

dostávat jasné a včasné informace o azylovém řízení, o svých právech a povinnostech a o tom, jak podat žádost,
na tlumočení a na slyšení při osobním pohovoru v rámci posuzování jejich žádosti,
na přístup k bezplatnému právnímu poradenství během správní fáze řízení a na bezplatnou právní pomoc a zastupování ve fázi odvolání,
zůstat za podmínek stanovených v právních předpisech EU po dobu posuzování jejich žádosti v příslušné zemi EU.

Pravidla rovněž poskytují další záruky pro osoby se zvláštními procesními potřebami, včetně nezletilých osob bez doprovodu a rodin s dětmi.

V průběhu celého azylového řízení musí být dodržována základní práva. Země EU musí dodržovat Listinu základních práv EU a zásadu nenavracení, která žadatele chrání před návratem do země, v níž by byli vystaveni pronásledování nebo by jim hrozila vážná újma. Dodržování základních práv během prověřování a azylového řízení na hranicích monitoruje také nezávislý mechanismus.

Bezpečné země

V pravidlech EU pro oblast azylu jsou stanoveny další dva pojmy, které mohou mít rovněž vliv na to, jakým způsobem je žádost o azyl posuzována: pojmy bezpečné třetí země a bezpečné země původu.

Bezpečné třetí země

Pojem bezpečné třetí země umožňuje zemím EU považovat žádost o azyl za nepřípustnou, pokud žadatel mohl požádat o mezinárodní ochranu v bezpečné zemi mimo EU a mohl ji za předpokladu, že splňoval podmínky, získat. Třetí zemi lze považovat za bezpečnou, pokud v ní žadatel může mít přístup k účinné ochraně, včetně práva setrvat na jejím území, odpovídající životní úrovně, zdravotní péče a vzdělávání, dokud není nalezeno trvalé řešení.

Tento pojem lze uplatnit v případě, že existuje vazba mezi žadatelem a třetí zemí, pokud žadatel danou zemí projížděl nebo pokud určitá dohoda nebo ujednání zajišťuje, že žádost dané osoby o azyl bude posouzena v této zemi. Tento pojem nelze na základě takové dohody nebo ujednání uplatnit v případě nezletilých osob bez doprovodu.

Bezpečné země původu

Pojem bezpečné země původu se vztahuje na země, u nichž se obecně předpokládá, že lidé jsou chráněni před pronásledováním nebo vážnou újmou. Žádosti státních příslušníků takových zemí mohou být posuzovány ve zrychleném řízení.

Dne 24. února 2026 podepsaly Rada a Evropský parlament nařízení obsahující první seznam bezpečných zemí původu na úrovni EU, který zahrnuje Bangladéš, Kolumbii, Egypt, Indii, Kosovo, Maroko a Tunisko. Za bezpečné země původu jsou na úrovni EU označeny rovněž kandidátské země na přistoupení k EU s určitými výjimkami, jako je Ukrajina. V současné době k nim patří Albánie, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Moldavsko, Černá Hora, Severní Makedonie, Srbsko a Turecko.

Členské státy mohou vést své vlastní vnitrostátní seznamy, které zahrnují další země.