Krize bydlení v EU
Evropa čelí krizi způsobené rostoucími cenami rezidenčních nemovitostí a náklady na bydlení. EU připravuje plán pro cenově dostupnější bydlení.
Náklady na bydlení rostou
Ceny rezidenčních nemovitostí se v EU od roku 2015 zvýšily v průměru až o 60 %, přičemž v některých členských státech došlo k nárůstu o více než 200 %, a i ceny nájmů a nákladů na energie nadále stoupají.
Příjmy domácností se však stejným tempem nezvyšují, což vede k tomu, že mnoho Evropanů má s hrazením výdajů na bydlení potíže. Jednotlivé země a regiony EU jsou postiženy různě, ale vzhledem k širokému dopadu této krize je řešení této otázky ve společném zájmu všech Evropanů.
V současné době jde na bydlení téměř pětina průměrného příjmu domácností v EU a přibližně každý desátý dotazovaný uvádí, že není schopen platit nájem nebo hypotéku včas. Ve velkých evropských městech je tlak ještě vyšší: každý desátý vynakládá na bydlení více než 40 % svých příjmů.
Tento vývoj omezuje možnosti potenciálních kupců i nájemců a cenová dostupnost se stává hlavním hospodářským a sociálním problémem v celé Unii.
Byty ve velkých evropských městských centrech jsou cenově stále nedostupnější.
Následující graf znázorňuje předpokládaný procentní podíl platu, který má být v roce 2025 vynaložen na nájemné v různých velkých evropských městech. 100% podíl naznačuje, že k úhradě nájemného je zapotřebí celý plat, zatímco jakákoli hodnota přesahující 100 % znamená, že nájemné převyšuje průměrnou mzdu. Obecně se považuje za optimální platit za nájem do 30 % platu.
Graf znázorňuje procentní podíl platu, který má být podle předpokladu vynaložen na nájemné v různých velkých evropských městech v roce 2025.
V Lisabonu činí nejvyšší předpokládaný procentní podíl platu vynakládaný na nájemné 116 %.
Významná část platu směřuje na nájemné i v jiných městech, například 74 % v Barceloně a Madridu.
Podobně je tomu také v Miláně (72 %) a Římě (65 %).
Různorodost situace v oblasti bydlení
Podmínky bydlení se v rámci EU v důsledku různých tržních struktur, právních rámců a finančních systémů značně liší. Některé členské státy mají trh, na němž dominuje bydlení ve vlastní nemovitosti, zatímco jiné jsou silně závislé na soukromém pronájmu nebo dotovaném bydlení.
Přibližně dvě třetiny Evropanů bydlí ve své nemovitosti, tento podíl se ale v jednotlivých zemích značně liší. Extrémními případy jsou Rumunsko, kde vlastní bydlení má více než 90 % obyvatel, zatímco v Nizozemsku je to něco málo přes 10 %. A například ve Francii více než pětina obyvatel využívá dotované nájemné, zatímco ve Švédsku je to pouze 0,6 % občanů.
Tyto strukturální rozdíly mají vliv na to, jak se jednotlivé země potýkají s rostoucími úrokovými sazbami, demografickými tlaky a poptávkou v metropolitních oblastech. V některých státech je růst cen způsoben napjatým trhem s nájemním bydlením. V jiných zemích vytlačila vlastnické bydlení dále mimo dosah omezená výstavba a silná poptávka.
Rovnováha mezi byty a domy se v jednotlivých členských státech také liší: téměř 72 % obyvatel měst žije v bytech a 82 % obyvatel venkova žije v domech. Předpokládá se, že do roku 2050 dosáhne podíl městského obyvatelstva v Evropě 83 %, a proto se očekává, že tlak na bydlení zesílí, zejména v rychle rostoucích městech, kde je situace, pokud jde o dostupnost a cenovou dosažitelnost, již nyní napjatá.
Bydlení v zemích EU: vlastnictví versus pronájem
Následující graf porovnává situaci v oblasti bydlení v jednotlivých evropských zemích a ukazuje rozdíly v míře vlastnictví bydlení a nájemního bydlení. Údaje dokládají vyšší míru vlastnického bydlení ve východoevropských zemích, jako je Rumunsko, Bulharsko nebo Slovensko, na rozdíl od vyšší míry bydlení v pronájmu v zemích, jako je Rakousko, Německo a Francie.
Graf znázorňuje situaci v oblasti bydlení v různých evropských zemích a ukazuje procentní podíl obyvatel v každé zemi ve čtyřech kategoriích podle jejich bytové situace:
Vlastník bez nesplacené hypotéky nebo úvěru na bydlení: jde o procentní podíl osob, které své bydlení zcela vlastní a nemají hypotéku ani půjčku. Nejvyšší podíl má například Rumunsko, a to 92,8 %.
Vlastník s hypotékou nebo úvěrem na bydlení: tato kategorie představuje osoby, které bydlí ve své vlastní nemovitosti, ale splácejí hypotéku nebo půjčku. V Nizozemsku má hypotéku 58 % vlastníků domů a bytů.
Nájemce, nájemné za tržní cenu: tato kategorie ukazuje procento lidí, kteří bydlí v pronájmu za tržní cenu. V Německu platí tržní nájemné 46,9 % lidí oproti 2,4 % v Bulharsku.
Nájemce, nájemné za sníženou cenu nebo zdarma: v této kategorii je uveden procentní podíl osob, které platí snížené nájemné nebo nájemné neplatí vůbec. Týká se to například 21,9 % osob ve Francii a pouze 0,6 % ve Švédsku.
Cílem je ilustrovat rozdíly mezi vlastnictvím nemovitostí a pronájmem v rámci EU a zdůraznit vyšší míru vlastnictví nemovitostí ve východoevropských zemích, jako je Rumunsko a Bulharsko, ve srovnání s vyšší mírou pronájmu v zemích, jako je Chorvatsko a Maďarsko.
Plán EU pro cenově dostupné bydlení
Politika bydlení je v kompetenci členských států, EU nemá v této oblasti žádné pravomoci. Při řešení krize bydlení hrají často klíčovou úlohu regionální a místní orgány, které jsou odpovědné za provádění politik v oblasti bydlení, řízení územního plánování a předpisů týkajících se územního plánování, jakož i za poskytování řešení v oblasti cenově dostupného bydlení, jež řeší specifické potřeby komunit.
Důsledky krize bydlení se však dotýkají celého evropského hospodářského a sociálního prostředí. Rostoucí náklady na bydlení ovlivňují mobilitu pracovních sil, omezují přístup k pracovním místům a vzdělávání a přispívají k nerovnostem mezi regiony a sociálními skupinami. Tyto přeshraniční účinky ukazují, že otázka bydlení by se jednoznačně měla řešit i na úrovni EU.
Vedoucí představitelé EU tuto skutečnost uznávají, o situaci v oblasti bydlení jednali na zasedání Evropské rady v říjnu 2025 a vyzvali Evropskou komisi, aby předložila plán dostupného bydlení, který podpoří úsilí členských států v této oblasti. Evropský plán cenově dostupného bydlení, který vypracovala Komise, by měl být zveřejněn předběžně v prosinci 2025.
Dánské předsednictví již předložilo závěry k připravovanému plánu, které potvrdilo 26 členských států. V této souvislosti vyzdvihli čtyři klíčové oblasti zájmu: financování, výstavba a udržitelnost, plánování a sociální začleňování.
Dne 29. června 2026 vyzvala Rada politické činitele, aby zohlednili vzájemný vztah mezipotřebami v oblasti bydlení a demografickými trendy, jako je stárnutí obyvatelstva, zmenšování velikosti domácností a migrace obyvatelstva z venkova do měst. Pozornost byla věnována mnohostranné a mezigenerační povaze evropské krize bydlení a jejímu dopadu na aspekty, jako je soudržnost, udržitelnost a konkurenceschopnost.
Jak EU reagovala na energetickou krizi v roce 2022?
Sociální politika
Čistá a udržitelná mobilita
Naposledy aktualizováno: 29. června 2026