Skip to content

Jednotný mechanismus dohledu

Hlavní cíle:

  • zajistit posílený dohled nad evropským bankovním sektorem v souladu s jednotným souborem norem a požadavků na vysoké úrovni,
  • zajistit robustnost evropského bankovního sektoru,
  • přispět k finanční stabilitě a integraci finančního sektoru v eurozóně a na vnitřním trhu jako celku.

Jednotný mechanismus dohledu (SSM) – jeden z klíčových pilířů bankovní unie – představuje systém na úrovni EU pro obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi v eurozóně a v těch členských státech mimo eurozónu, které se rozhodnou k němu připojit.

Jeho účelem je zajistit posílený dohled nad evropským bankovním sektorem.

Dohled je prováděn prostřednictvím integrované struktury spojující nadnárodní orgán – Evropskou centrální banku – a orgány dohledu členských států, které úzce spolupracují v souladu s jednotným souborem standardů a požadavků na vysoké úrovni.

Činnosti v rámci jednotného mechanismu dohledu podporuje jiný klíčový pilíř bankovní unie – jednotný mechanismus pro řešení krizí zahrnující jednotný orgán pro řešení krizí (Jednotný výbor pro řešení krizí) a Jednotný fond pro řešení krizí, který má pomáhat při řešení krizí bank na pokraji úpadku.

Hlavní úkoly 

  • dohlížet na to, zda úvěrové instituce dodržují obezřetnostní požadavky,
  • odhalovat nedostatky již v rané fázi,
  • zajistit přijetí opatření k nápravě těchto nedostatků, aby se předešlo tomu, že se situace rozvine v problém ohrožující celkovou finanční stabilitu.

Struktura

Jednotný mechanismus dohledu tvoří Evropská centrální banka (ECB) a vnitrostátní orgány dohledu zúčastněných členských států EU.

Právní akty

Zakládajícími akty jednotného mechanismu dohledu jsou nařízení, kterým se ECB svěřují úkoly v oblasti dohledu, a pozměněné nařízení o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví.

Ujednání o spolupráci

Praktická ujednání o spolupráci mezi Evropskou centrální bankou a vnitrostátními orgány dohledu jsou stanovena v nařízení ECB, známém jako „nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu“.

Obdobná ujednání o spolupráci byla uzavřena mezi Radou EU a Evropskou centrální bankou a mezi Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou.

Jaké jsou úkoly jednotlivých aktérů v rámci jednotného mechanismu dohledu?

 

Evropská centrální banka bude přímo dohlížet na 120 největších bankovních skupin v eurozóně, jež dohromady představují více než 85 % bankovních aktiv, a nepřímo pak na přibližně 3 400 menších institucí 
©© Jörg Hackemann - Fotolia.com

Evropská centrální banka

ECB je odpovědná za celkové fungování jednotného mechanismu dohledu.

V úzké spolupráci s vnitrostátními orgány dohledu vykonává přímý dohled nad všemi „významnými“ bankami v eurozóně (a zejména nad velkými systémovými bankami).

Přímému dohledu podléhají ty banky, které mají aktiva v hodnotě více než 30 miliard eur nebo které vytvářejí nejméně 20 % HDP své domovské země. V současnosti působí v eurozóně přibližně 120 takových bank, jež představují téměř 85 % celkových bankovních aktiv eurozóny.

Dohledem se rozumí provádění pravidelných kontrol s cílem zajistit, aby banky byly způsobilé k řádnému fungování. Tyto kontroly zahrnují posouzení způsobu, jakým půjčují, vypůjčují si nebo investují prostředky, a v obecnější rovině posouzení způsobu, jakým dodržují jednotný soubor pravidel.

ECB se svých úkolů v oblasti dohledu ujala v plném rozsahu v listopadu 2014.

V přípravné fázi proběhla kontrola finančního zdraví bank formou „komplexního posouzení“, včetně kontroly rozvah jednotlivých bank, a zejména kvality aktiv, a formou „zátěžových testů“, které měly prověřit, zda mají banky dostatečný kapitál a jsou schopny odolávat krizím.

Tyto kontroly provádí ECB v příslušných případech ve spolupráci s Evropským orgánem pro bankovnictví. 

ECB má rovněž pravomoc ve spolupráci s vnitrostátními orgány dohledu udělovat a odnímat bankovní licence a ukládat bankám sankce v případě, že nedodržují předpisy.

Kromě toho ECB sleduje dohled nad menšími bankami, který vykonávají vnitrostátní orgány dohledu. V zájmu zajištění jednotného uplatňování standardů dohledu se může rozhodnout, že bude vykonávat přímý dohled na kteroukoli bankou v členských státech, které se jednotného mechanismu dohledu účastní.

Za naplňování těchto pravidel je ECB odpovědná Radě EU a Evropskému parlamentu. S oběma těmito orgány uzavřela zvláštní ujednání o transparentnosti a odpovědnosti.

Rada dohledu ECB

Úkoly ECB v oblasti dohledu vykonává Rada dohledu zřízená speciálně za tímto účelem.Rozhodnutí Rady dohledu se považují za přijatá, pokud je neodmítne Rada guvernérů ECB.

Rada dohledu je složena z:

  • předsedy,
  • místopředsedy,
  • 4 zástupců ECB,
  • 1 zástupce z každého národního orgánu dohledu zúčastněných členských států EU.

Země, které nejsou členy eurozóny, ale jednotného mechanismu dohledu se účastní, mají v Radě dohledu plná a rovnocenná hlasovací práva jako členské státy eurozóny.

Předsedkyní Rady dohledu ECB byla v prosinci 2013 jmenována Danièle Nouyová a její místopředsedkyní pak v únoru 2014 Sabine Lautenschlägerová. Obě byly jmenovány na pětileté funkční období, které nelze prodloužit.

Vnitrostátní orgány dohledu

Vnitrostátní orgány dohledu jsou odpovědné za dohled nad menšími bankami a vykonávají každodenní úkoly v oblasti dohledu týkající se ochrany spotřebitele, praní peněz, platebních služeb a poboček bank ze třetích zemí.

Rada EU

Rada jmenuje předsedu a místopředsedu Rady dohledu. Kandidáty navrhuje ECB a svůj souhlas musí udělit Evropský parlament.

Kromě toho mají Evropský parlament a Rada právo zahájit postup k odvolání předsedy Rady dohledu, i když přijetí jakéhokoli opatření v reakci na tento postup je na uvážení ECB.

Evropský orgán pro bankovnictví

Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) má za úkol zajišťovat účinné a důsledné provádění jednotného souboru pravidel v bankovním sektoru. Podílí se rovněž na přípravě zátěžových testů bank, které má provádět ECB, neboť zajišťuje koordinaci zátěžového testování v celé EU.

K čemu slouží jednotný mechanismus dohledu?

Integrovaný bankovní dohled na úrovni EU bylo nutné zavést, aby bylo možné řešit zvýšené riziko přeshraničních dopadů a šíření problémů v případě bankovních krizí v EU. Toto riziko se zvyšuje, stejně jako se rozšiřují přeshraniční činnosti evropského bankovního sektoru a z toho vyplývající vzájemné závislosti.

Ukázalo se, že toto riziko je zvláště akutní v eurozóně, jelikož nedávná finanční krize demonstrovala, že pouhá koordinace bankovního dohledu vykonávaného na úrovni členských států je pro řízení krizí a zajištění finanční stability zcela nedostatečná. Členské státy se proto rozhodly, že je třeba zavést systém jednotného bankovního dohledu.